asi tak...

Já nikomu svatbu neberu ani nevnucuju, ať si každej dělá co umí o). Vyrostla jsem v třeskutě ateistické rodině a sama taky nemám s církví nic společného, přesto mám názory mírně konzervativní. Rozhodně bych nechtěla být v pozici družky anebo mít každé dítě s jiným tatínkem, ačkoli člověk nikdy neví, co mu osud spíská. Oběma nám to s manželem vyhovuje tak, mít nejdřív svatbu a potom děti, takže jsme si to takhle zařídili. Já sama jsem do svatby nešla kvůli žádné velké romantice, od začátku jsem s mírnou nadsázkou říkala, že se vdávám kvůli úřadům a kvůli babičkám o). Nechci být na úřadech, u doktorů a vůbec před celým světem za tu družku, která se jmenuje jinak než její děti a žije kdoví s kým. Taky mám dvě hrozně zlaté babičky (maminky matka a její bezdětná sestra – tedy vlastně moje prateta), které se nám celé naše dětství velmi věnovaly a ty by nepřenesly přes srdce, kdyby jejich holčičky jednou (dobrovolně! ) skončily jako svobodné matky o). Nějak nemám nic proti svatbě a manželství, takže pokud se tím můžu vyhnout tomu, že ublížím babičkám a komplikacím na úřadech, tak proč ne o).
V poslední době se údajně asi třetina dětí rodí mimo manželství, takže jsem si udělala malou soukromou anketku a jen tak pro zvědavost se zeptala přátel a hlavně rodiny, co si o tom myslí a jak by brali, kdybych takhle žila já. Měla jsem pocit, že dneska už tohle nikdo neřeší a rozvody i nemanželské děti dávno nejsou důvod chodit kanálama...
Babičky: bolelo by nás, kdybys žila s chlapem, kterýmu jsi dost dobrá na to, abys mu prala ponožky a rodila děti, ale nestojíš mu za to, aby Ti dal svoje jméno a řádnou společenskou pozici (názor adekvátní věku a výchově, řekla bych)
Otec: Za mých mladých let a asi odjakživa se nemanželský dítě označovalo termínem "parchant". Nestojím o to, aby se takhle moje generace mohla dívat na moje vnoučata.
Maminka: Když Tě tvůj muž má rád a chce s Tebou mít děti, tak proč by si Tě nevzal? Nebo ty jeho? To je pro ženu nerovný a nedůstojný postavení. Jako kdyby měla povinnosti manželky a matky, ale práva tak sotva milenky – takže žádný. Dáváš všechno (péči, lásku, děti), ale před světem vůči němu nejsi nic.
Manžel: A proč bychom se neměli brát? To jako abychom si nesvazovali ruce svatbou a nechávali si zadní vrátka pro jiný vztahy? Když k sobě patříme, tak chci, aby to bylo ve všech směrech a po všech stránkách, i formálně, i příjmením.
Nejlepší kamarádka: Jsou to vyžírkové, co dojí sociální systém. Zatají že žijou spolu a pobíraj dávky a výhody svobodnejch opuštěnejch matek. Nejsou takoví všichni, ale znám jich dost.
Nejlepší kamarád manžela: Vzal jsem si rozvedenou holku s dítětem. Pár let jsme se nebrali, aby nepřišla o prachy od státu, vzali jsme se až když jsme čekali druhý dítě spolu. Pak jsme si nahlásili i společný bydliště a začali žít už vyloženě jako rodina, do tý doby jsem bydlel napůl s ní a napůl u našich.
Svobodná bezdětná nezadaná sestřenice: takový blbosti jako svatba mě nezajímaj, až budu chtít, tak se rozhodnu, jestli se chci vdát nebo ne
Svobodná sestřenice s mužem a dvěma dětmi: netahám ze státu žádný výhody a bydliště máme všichni stejný, děti se jmenujou po tátovi. Svatba je dnes hrozně drahá, nestojí mi ty prachy za to takhle je vyhodit, potřebujem důležitější věci. Svatbu ve čtyřech jen se svědkama považuju za zbytečnou formalitu. My jsme s mužem takhle v pohodě, že nejsme sezdaní vadí jenom mojí mamině.