Re: svatba neni potreba

tak jo, taky je třeba asi brát v úvahu skutečnost, jestli to ty rodiče nějak raní nebo ne. Naši mě znají, vědí, jaký mám postoj k " oficialitám", kdybych je nepozvala na promoci, to by asi prožívali, ale svatba jim nevadila, už proto, že asi byli vůbec rádi, že jsem se konečně s pětiletým dítětem vdávala.Na " vítání občánků " jsem byla dokonce vždycky sama, přišlo mi blbost s takovou nepodstatnou věcí zatěžovat i manžela a chtít po něm, aby se uvolnil z práce.První školní den nás teď čeká, a na ten teda přijedou, protože to je den našeho prvňáčka a ten si to přeje, budiž mu vyhověno...S rodičema máme oba dobré vztahy a v rámci možností se stýkáme, slavíme narozeniny dětí apod, jen jaksi můj soukromý život se mnou neprožívají...A myslím,, že neprožívají ani nijak zvlášť to, že ho se mnou neprožívají, mám ještě dvě sestry, které mají ke všem těmto " událostem" běžný postoj(jinými slovy, ty měly normální svatbu, na kterou rodiče pozvaly)
Takže tady snad ani nejde o souhlas, prostě naši se na můj postoj dívají s nadhledem a nijak je to nemrzelo, v opačném případě bych j nejspíš pozvala. Jenže to by bylo ještě horší, protože by viděli, jak se neovládám a dělám ksichty při "dojemné" svatební písni a zapomínám říct ano, protože právě moje dítě natáhlo autíčko od lega a to v tom osudném okamžiku najelo na oddávajícího...No jo, asi bude po mně...
Ne, u mě to fakt není tím, že bych tím chtěla odpírat rodičům právo zúčastňovat se důležitých mezníků ve svém životě, jen za to považuju jiné okamžiky, třeba narození dítěte...