Re: Pro Sisinku

Šáry, máš úplnou pravdu. Já s mým mužem máme ale vztahy víc než dobré (třikrát ťuk), domluvíme se úplně ve všem - jednou ustoupím já, jednou on... kromě jediné věci. Tchýně. Ona je nedotknutelná, a to mě hrozně mrzí.
Nicméně bydlíme od ní dostatečně daleko :-), takže teď už se nám do života vměšuje minimálně.
A rádi se opravdu máme :-).
S tím příjmením mě muž hodně zklamal, a on to ví - dohodli jsme se, že si vezmeme moje, a on si nakonec po tchýnině nátlaku nechal své. Ale případné děti se budou jmenovat po mně.
Jasně, že pocit, že "děti tak nějak víc patří k mámě" je čistě můj subjektivní, já jsem ale právě v téhle diskusi četla v mnoha (!!) příspěvcích názor "děti se SAMOZŘEJMĚ jmenují po otci" - to je sice taky subjektivní názor, ale podáván stylem "a tak to musí být".
Proto si pak připadám, že ty výtky, že jsem divná já, jsou oprávněné... že chci něco, co bych "jako ženská" chtít vůbec neměla... protože můj názor, že mám právo na své jméno jako muž a že moje děti se můžou jmenovat stejně po mně jako po něm, tvrdě odsuzují nejen muži, ale i ženy... tohle mi na tom vadí asi nejvíc.
Mně se moc líbí, jak to vidíš Ty - že se každý musí rozhodnout a se svým partnerem domluvit sám.