blízkost je důležitá

Když se narodil nejmladší, první dobu po porodu spal pouze u nás v posteli a vyhovovalo to všem. Pak si zvykl usínat v látkové houpačce, kterou máme zavěšenou nad postelí, takže tase velmi blízko, když se vrtěl, stačilo zahoupat a zase klidně usnul. Poslední dobou už usíná i ve své postýlce, kterou mám ale také těsně vedle postele. Ani v houpačce, ani v postýlce však nespí celou noc, ale obvykle jen do prvního nočního kojení (kojíme různě - od jednoho do tří nočních kojení). Pak už zůstane u mě v posteli až do rána. A zase musím říct, že je to pro nás optimální. Dost dlouhou dobu tráví malý v noci u mě a je nám to oběma příjemné a dobře se vyspíme, část v postýlce nebo houpačce, kde je na dosah a já si mohu zvolit polohu na spaní, jaká mi vyhovuje, protože při celé noci v jedné poloze mě už občas bolela záda.
U nejstaršího to bylo obdobné, část byl v postýlce a část v posteli, jen houpačku jsme neměli, prostřední naopak trávil většinu času v houpačce a v postýlce, protože v té době jsme z prostorových důvodů spali na patře, kam jsem ho brala jen občas a také vstávání bylo mnohem horší, protože jsem musela slézt z patra a dojít k postýlce, která sice byla ve stejné místnosti, ale když je člověk v noci rozespalý, tak stejně nic moc...
Mohu říct, že s tím prostředním to bylo opravdu nejnáročnější a že mít dítě po ruce (a dítě vás) mi přijde jako nejlepší.
S tím, že by nechtěli kluci později spát ve své posteli, jsme neměli žádný problém.