Re: společné spaní s miminkem

Chtěla bych reagovat na tento článek, protože plně souhlasím s názorem, že dítě má spát s maminkou a nejlépe s oběma rodiči.
Je mi 23 let a jsem jedno z dětí, které sdílelo lože se svými rodiči min do 4 let a potom jsem v noci hojně "přebíhala" ze své postýlky do postele našich až do 3 ročníku ZŠ. Jsem jim vděčná za to, že nás (mám ještě o 2 roky mladší sestru) nikdy nevyháněli a vždycky nás tulili.
Myslím, že právě z tohoto období mám k našim pevné pouto. Já ani sestra jsme neprožily pubertu plnou hádek a pocitu vzájemného neporozumění. Tak jako věří oni mně důvěřuju já jim. Vím, že se na ně můžu se vším obrátit a toho až do dnešních dnů plně využívám:), i když už 2 roky žiju sama a teď čekáme s manželem náš 1. přírůstek.
Myslím, že to nejlepší, co můžou rodiče poskytnout svému dítěti je pocit, že za ním budou stát v dobrém i zlém, ovšem nedokážou to výroky typu "víš, že pro tebe chci to nejlepší...." apod, ale svými činy.
Pokuď s vámi chce dítě spát není to proto, že se snaží za každou cenu zlomyslně narušit vaše soukromí, nebo vás chce jen tak "terorizovat". Nechte ho samotné rozhodnout, jestli už přišla vhodná doba k osamostatnění.
Mohu potvrdit názor, že důvěra našich podpořila mojí důvěru v sebe sama. Neprožila jsem období násilného odtrhávání, komplexů, nemám problémy zapojit se do kolektivu, nemám problém projevit svůj názor, hlasitě promluvit na veřejnosti. A nakonec si dokážu svůj život organizovat sama a nést odpovědnost za svoje počiny.
Proto se přimlouvám za všechny prcky, kteří chtějí strávit noc tulením se k vám -rodičům. Užívejte si pocitu, že jste pro ně jejich všechno. Středobod malého vesmíru. Kdo jiný než vaše dítě Vás ve všem bezmezně obdivuje a ve všem vám důvěřuje. Pokuď vlastním přičiněním neztratíte jeho důvěru, můžete položit základ velmi pevného vztahu, který přetrvá doslova až do vaší smrti (zní to dost morbidně:)

hodně zdaru a trpělivosti
Petra