Společné spaní - nekonečné kojení?

S Adámkem jsem spávala v jedné posteli pravidelněji od jeho 3 měsíců, do té doby spíš občas, když jsme u kojení oba usnuli. Opravdu není nad to se ráno vzbudit a vidět smějící se miminko, haha, máma, pích do nosu, štíp do pusy. Na druhou stranu se nám tak od 8. měsíce změnily noci místo v prospané, tak v prokojené. Když jsem dítě přendala do postýlky, vydrželo tam hodinu, dvě, a pak zas chtělo ke mně do postele a většinou z toho bylo mnohem častější kojení, než jaké by bylo dle mého soudu potřeba (když měl na večeři kašičku, byl dobře nakojený, tak se budí spíš potřebou tepla, ev. žízní, než nějakým obřím hladem). Teď jsme s manželem přikročili k tomu, že s Adámkem spí on, a kojím v noci jen, když je šílený řev. Z 5-6 kojení jsme rázem na 2, nicméně postýlka pořád není moc v kurzu, raději s mačkando s tatínkem než být sám v postýlce, kde se dítko snadno praští o mřížky, když ve spánku leze hlava nehlava všemi směry. Rozhodně těch prokojených nocí nelituju, má to své hezké stránky (teplíčko, mazleníčko), ale od určitého bodu je to opravdu hodně vyčerpávající a nevyspaní jsou pak oba. Nevím, jestli se nám vůbec podaří přeučit Adámka na postýlku, snad až bude s kojením útrum. Známí, co mají taky tak malé děti, je často nechávají v postýlce plakat, dokud se samy nepoloží a neusnou. Tato metoda mi není nijak blízká, takže doufám,že si časem mimi řekne samo o pohodlnější spaní. Za rady a zkušenosti budem vděčni.