Spaní a nespaní s rodiči

Když bych měla shrnout vaše přízpěvky, tak by hlavní poznatek zněl: "Záleží prostě na rodičích a dětech, jestli sdílejí společnou postel nebo ne" Skoro ve všech přízpěvkách se objevovala věta, která měla ten samý význam, takže nechápu, proč se vlastně někteří tak dohadovali, když na tomhle se shodli všichni. Každý má na to nějaký názor a nějaké zkušenosti, ať s jedním či více dětmi.
U nás to bylo tak půl na půl,malý spal v postýlce, kterou jsem z důvodu roztahování gauče na spaní měla do "elka" ode mě, hlavami jsme byli k sobě. Když byl Dominiček novorozenec, tak po nočním krmení na mě koukal dokud neusnul, pak jsem i já zhasla (měli jsme rozsvíceno jen slaboučké světlo) a usnula. Když byl větší, tak jsem ho musela "žbrdlinkama" držet za ručičku aby usnul a ráno, když manžel už nebyl v posteli (vstával v 6,00 do práce), tak jsem ho po krmení měla vždycky u sebe v posteli a ještě jsme spali. Někdy jsem ho měla u sebe i v noci, když ho třeba něco bolelo, nebo prostě v postýlce brečel. Od třech měsíců spal celou noc, tak jsem si ho brala do postele jen ráno.
Takže zkušenosti mám a ze spaním v posteli u nás i ze spaním v postýlce. Prostě to bylo podle potřeby miminka. Takže maminky řiďte se potřebami miminka, ANI JEDEN ZPŮSOB NENÍ ANI DOBRÝ ANI ŠPATNÝ, JE TO NA VÁS!!!

Ještě co se týká probouzení se po půl hodinách až hodinách (jak se někdo zmiňoval výše, že nemá "sílu" někam chodit - nevím jak to bylo doslova) tak s tím mám zkušenosti také - trvající devět měsíců. Malého jsem si k sobě nebrala, protože se budil tak jako tak, ať byl u mě nebo ne. Tak bylo pohodlnější spát každý sám. Jak pro mě, tak pro něj, protože je taky dost "stěhovavý". A opět platí: ZÁLEŽÍ JEN NA VÁS A MIMINKU, CO JE PRO VÁS LEPŠÍ

Přeji všem hodně štěstí a krásné, zdravé a šťastné děti