Maceško

Tvůj článeček mi velmi připomněl moje ratolesti... Při příchodu domů obhlídnu počet kol zaparkovaných na dvorku a spočítám botky na verandě - návštěva pro nejmladšího synka většinou bývá usazená u počítače v obýváku, když je odtamtud ségry vyženou, přesunou se do dětského pokojíčku, vytáhnou kuličkovky a tak nějak řádí po celém bytě, který je pojat jako průchoďák.
Soukromí? - Nezbývá než se zašít do koupelny nebo na WC - případně do spíže.
Návštěvy starších slečen už jsou umravněnější, nejstarší dítko má svoje separé dole v přízemí, takže nebýt štěkotu našeho hlídače Agátky ani bych nevěděla, že za ní někdo dorazil. Návštěvy prostřední dcery jsou také docela v pohodě (dorazí obvykle v pozdních večerních hodinách po nějaké akci - s tím, že jim ujel autobus...), problém někdy nastává, když dorazí v odpoledních hodinách a bratr s "malými parchanty" okupují strategický obývák, kde je televize, video a počítač...
Slovní spolení "všichni můžou: sedět v hospůdce, vracet se domů nad ránem nebo taky vůbec(a já musím "posledním"), jezdit stopem po Evropě... a já nevím co ještě, taky dobře znám. Přitom slečny měly vždy relativní volnost a asi jsem staromódní, když nelibě koukám na návštěvy hospůdek, popíjení piva či jiných lihovin, návraty "posledním" = po půl jedné v noci, dredatí a záplatovaní kamarádi, účast na punkových koncertech...
Jinak bubny jsme doma taky měli - možná, že i máme, nevím, nemám ani přehled... ve sklepě si udělala punková kapela Tlaky do uší zkušenbnu... Elektrické kytary jsou tam určitě no a synek miluje, když oni dredatí a záplatovaní muzikanti přijdou a začnou zkoušet. Hádám, že se k nim co nejdříve přidá...