Tiše doufám,

že u nás to jednou bude taky tak.
Takhle to funguje u mých rodičů, kde se taky poznává podle bot, kdo je zrovna na návštěvě. Nebývali to obvykle moji kamarádi, ale různé části rozvětvené široké rodiny. Málokdy při návratu ze školy mě čekal prázdný dům. Jako puberťáka mě to občas štvalo, občas jsme z toho byla nadšená - podle fáze puberty:-). Teď, když jsem odstěhovaná do daleka, mi to docela chybí. A tak doufám, že jednou ušetříme na barák, který zabydlíme dětmi, jejich kamarády a našimi kamarády.
Zatím se snažíme alespoň neustále přijímat víkendové návštěvy, aby tady nebylo prázdno - navíc skvěle zabaví dítě, které je pak neuvěřitelně roztomilé. Fakt je, že někteří známí se dost divili, když jsme ještě neměli gauč v obýváku a už jsme měli válendy pro návštěvy a rozkládací židle pro případy invaze. Ale naštěstí je používáme často.