I rodič má svá práva

Také znám, dokud byly děti malé, docela se mi líbilo mít v domě i na zahradě plno jejich kamarádů. Někdy to zvládám i teď, kdy jsou v pubertě, nebo se k ní mílovými kroky blíží, ale často si připadám tak unavená a mám takovou potřebu soukromí, že považuji za své právo mít prostor, kde se mohu zavřít a to kafe si v klidu vypít. A když se děti ptají proč, tak ne proto, že bych je chtěla omezovat, ale proto, že i já mám ve svém domě právo na soukromí, které oni požadují. Když mě nenechají si odpočinout, nedokážu být milá a nemám sílu vyhovět tomu, co po mně případně chtějí. To není z mé strany vydírání, to jsou jen limity mého organismu. Myslím, že děti tento postoj chtě nechtě celkem chápou.