Puberta

Milá Maceško,
nepřispívám často do těchto diskusí, ale tvé příspěvky jsem četla úplně všechny a velmi tě obdivuji.Docela mě proto překvapilo,že i ty máš problémy s dospívajícími dětičkami,protože jsem nabyla dojmu, že máš "dobrý recept na každý problém".Máme doma taky jednoho takového, který má pocit, že je nejchytřejší na světě a rodiče jsou jen nutné zlo. Snažíme se stanovovat pravidla s předstihem,ale někdy se vyskytne situace,na kterou nemáme šablonku a to je potom licitování a dohadování co ještě jo a co už ne.Udělala jsem ale dobrou zkušenost,že pod tvrdou slupkou je to pořád to naše ptáčátko,které se rádo vrátí do hnízda a nechá si pofoukat bebíčka,která mu uštědřil okolní báječný svět.Když si vzpomenu na své bouřlivé mládí, tak nechápu své rodiče,že mě hned nezabili.Možná to bylo tím,že jsem si po počátečních neshodách s mámou vytvořila báječný vztah a o všem jsem jí mohla říct.Teda jen o tom co jsem chtěla.Začala mi důvěřovat,ale já si do ničeho nenechala mluvit, tak se musela spokojit s tím,že se o sebe postarám sama.Myslím, že to co člověk sám zažije(ať dobré nebo zlé),je pro něj ta největší zkušenost a vyvodí si závěry sám.Rodiče mohou jen přihlížet a nabízet záchranný kruh pro případ potřeby.Přeji nám všem,abychom ty puberty ve zdraví všichni přežili.