čtení myšlenek

Má dcera čte mé myšlenky. Ne všechny, tedy alespoň je nekomentuje. Zjistila jsem to v jejich dvou letech - tehdy také začala lépe mluvit.
Sedím si u kávy v obýváku a užívám si "přítomného okamžiku"... najednou se leknu, kde je vlastně dcera. Než stačím cokoliv udělat, ozve se z dětského pokoje: "Tady jsem, maminko. Hraji si v pokoji."
A například zase jsem si jednou tak pomyslela, dala bych si zmrlinu a dcera záhy:"Maminko, dáme si zmrzlinu?"
A teď jeden čerstvý zážitek z minulého týdne. Měla jsem v plánu držet půst, ale zapomněla jsem na to. Když jsem snědla celou snídani uvědomila jsem si to a v duchu jsme byla "zklamaná". Dcera přiběhla z pokoje a říká:"Maminko, co se stalo? Proč jsi nešťastná?"

Přeji všem krásný den.