Don´t kill me, please.

Bylo mi pouhých 17, když jsem chytla podezření, že jsem "v tom". Ještě jsem si nebyla úplně jistá, ale vnitřně jsem to vycítila.
Příteli jsem to řekla a on vyslovil názor, že jsem mladá a měla bych jít na potrat, že mě nemůže, nebude a nechce nutit, ale...
Za pár dní jsem jela metrem ze školy. Vždycky jsem chodila na nástupiště úplně dozadu, protože jsem to pak měla blízko k východu. Občas, když jsem přišla na nástupiště a zrovna přijíždělo metro a bylo jasný, že to dozadu nestihnu, počkala jsem na další. Byl to takovej můj rituál.
Tenhle den jsem vyjímečně skočila do trafiky v podchodu a metro jsem stihla na poslední chvíli, vletěla jsem někam doprostřed vagónů. Jindy bych nechala metro odjet, ale dneska se mi nechtělo čekat na další...
Až když jsem skoro vystupovala, všimla jsem si oválný samolepky nalepený na dveřích. Byl na ní plod a podél okrajů napsáno "Don´t kill me, please."...
Za pár dní mi na gyndě potvrdili těhotenství a já ani na okamžik neuvažovala o potratu.