Úvaha o informacích,o bolesti a pravděpodobnosti

Příběh paní Marty je moc a moc smutný,protože je o ztrátě a o velké bolesti. Věřím tomu,že být v její situaci,cítila bych stejný vzdor a také bych to chtěla vykřičet do celého světa,potrestat viníka a varovat druhé. Přesto se musím připojit k názoru paní Andrey a paní doktorky Křížové. Článek i debata ve mně vyvolávají další a další otázky vlastně i principu fungování světa. Např. přístup Američanů,kteří shodí bombu a zasáhnou omylem desítky civilistů.A myslí si-je nám to líto,ale bylo to potřeba pro vyšší cíle. Podobný princip zafungoval při útoku teroristů v Rusku. Je to smutné,když o jednotlivce nejde při snaze ochránit mnohem větší množství lidí a vůbec mi to nejde pod kůži. Asi o tom to je- 3O lidí z 10.000.000 je statisticky velmi málo na to,aby lidé museli mít panickou hrůzu a bylo nutné hromadné očkování,které může způsobit ještě závažnější problém-riziko mutace viru.A kdo nám kdy vysvětlil proč viry mutují? Všichni nemůžou mít všechny informace. Chorob existují stovky,lékaři je studují několik let,takže lze pochopit,že se o všech nedá dělat osvěta,jen o těch nebezpečných a nejčastějších současně. No a na závěr jsem ještě chtěla napsat,že i taková informace někdy může škodit,třeba způsobit bezdůvodnou paniku a chaos. Pro příklad odbočím: Proběhne v televizi informace jak zkrachovala nějaká jedna jediná cestovka z tisíců velmi dobře fungujících cestovek a ony pak zcela zbytečně zaznamenají prudký pokles tržeb,protože si lidi v panice nepřipouštějí pravděpodobnost.