Re: Úvaha o informacích,o bolesti a pravděpodobnosti

Souhlasim, ani lekari nemaji na ockovani jednoznacny pohled, treba mnozi imunologove se divaji na nektere typy ockovani s pochybnostmi a s tim, ze nasledky ockovani mohou casto celou zalezitost jen ztizit. Na druhe strane pokud lekari priznaky choroby od pocatku bagatelizovali a jestli se nekdo z nich choval vuci rodicum necitelne, neni divu, ze to budi dojem, ze neco zanedbal. Je to velice tezke takto z venci posoudit. Snad by trochu mohlo pomoci vyhradit si cas u nektereho ze spickovych odborniku a i treba ve forme nadstandartu( tj. jeho cas mu uhradit), si v tom udelat vetsi jasno. Pochopitelne, ze neco takoveho, jako lhostejnost kolegy nepripusti i kdyby k ni doslo, ale mohl by vysvetlit situaci kolem ockovani, proc se nedela plosne, kdo o tom rozhodl atd. Je pravda, ze ted se na zdravotnictvi velice setri, na druhe strane pokud se lekarum bez ohledu na tuto skutecnost nejevi ockovani jako nutne, nebo naopak prinasi nektere nevyhody, mohli od nej ustoupit z racionalnich duvodu. Je to velice zle, prijmout fakt, ze kdyby byl Vojta ockovany, nebylo by se nic stalo, ale je nesmirne tezke, se nejak vyjadrit k proockovani cele polulace. Velmi citim se vsemi, kteri at uz z jakychkoli duvodu ztratili sve blizke a vzdy jsem velmi nestastna z vlastni bezmoci, jim jakkoliv pomoci. Je to hrozna fraze, ale bohuzel pravdiva:"Trochu zmirnit bolest muze jen cas".