Re: Starší otec? Mám zkušenost s relativně mladým tatínkem

POkud starší otec to dítě chtěl a zvážil všechny důsledky a náročnost, svoje fyzické a genetickcké předpoklady, tak mi na tom vadí pouze dvě věci - že přeci jenom existuje jakási statistická pravděpodobnost, kolika let se průměrný muž u nás dožije, tuším, nevím přesně, že je to kolem 74 let.Pokud bude mít první dítě v 50 letech, tak je velice pravděpodobné,že to dítě bude ve 14 letech sirotkem.Nemusí být, ale je to pravděpodobné a měli by to vzít v úvahu, třeba (je to hnusné, ale pragmatické)ohledně finančního zabezpečení studia takových dětí atd. O tom, že s ještě výraznější pravděpodobností vnoučata nebudou mít dědu už tu byla řeč. A za druhé existují další a to lékařské statistiky, o tom, jak stoupá počet nejrůznějších poškození plodu jako je Downův syndrom atd. se stoupajícím věkem jednoho z partnerů a čím starší rodiče, tím je ta pravděpodobnost významnější. Tady se díky jakýmsi "trendům" všichni tváří, že mít první dítě pomalu těsně před přechodem je úplně normální - NENÍ- ta příroda moc dobře ví, proč a jak to s obdobím maximální plodnosti zařídila.
A pokud se stane, jako se to stalo manželovo kolegovi, že mu to neplánovaně "ujede" s třicetiletou partnerkou v 60 letech, kdy ví, že z důchodu novou rodinu neuživí a že zaměstnavatel ho "přesluhovat" nenechá, pokud je to člověk takový, jako o něm psal pan Karban-typický "důchodce" nadávající na drzé studenty, nepouštějící ho sednout v MHD a jiné atributy generačního konfliktu, tak jeho roční dceru i jeho třetí ženu skutečně lituji.

Nevěřím tomu, že i moderní muž dokáže dlouhodobě držet krok s o generaci nebo dvě mladší partnerkou nebo takhle pozdě počatým dítětem. Není to o sjezdovkách a akčnosti rodičů nebo rychlosti práce na PC, je to o životních zkušenostech, názorech, pružosti myšlení, o určité životní usedlosti a názorových stereotypech, která sice může ženám dodávat pocit zázemí a jistoty, ale na druhou stranu může být v komunikaci s dítětem na obtíž.
Pozoruji ve svém okolí několik takových věkově nerovných manželských párů a ještě k tomu dodávám, že většinou to funguje proto, že ty ženy jsou v jednoznačně submisivní pozici v rodině- muž většinou reprezentuje i pro ženu otcovskou dominantní autoritu, ona je doma a stará se o domácnost, on je od rána do večera v práci a po příchodu z práce využívá jí vytvořené "teplo rodinného krbu" a poskytuje jí za to finanční jistotu a společenskou pozici "úspěšné manželky". Dítě funguje pod vedením a výchovou matky, pokud otec není doma; pokud je doma, tak se všichni podřizují autoritě tatínka a otec si dítě "půjčuje" na hraní, když má čas a chuť.

Ještě poslední, uf, je to dlouhé, promiňte, ale zaujalo mne to téma - skutečně každý má asi tu hranici "babičkovství a dědečkovství" věkově nastavenou jinde, moji rodiče mne měli ve 22 a OK, ale k sestrám, které měli ve 33 už se chovají s tou babičkovskou úzkostlivostí a konzervativností a obavami před nástrahami zlého světa. Na druhou stranu znám několik párů, co měli první dítě po 35 a jsou úplně v pohodě.