Mirko,

Mirko,
s tou výchovou některých babiček máš naprostou pravdu. Mě vychovávala babička prakticky od narození, ale byla už dost pohodlná, neaktivní, měla zdravotní problémy a výsledek byl ten, že mě vedla zásadně k "sedavým" aktivitám, aby za mnou nemusela běhat. Jinak mě měla moc ráda, ale fyzicky už na mě nestačila. Mámu to, co dělám celý den, vůbec nezajímalo a po návratu z práce chtěla mít klid a po babičce chtěla, aby se mně věnovala až do večera. Když jsem skoro v šesti letech nastoupila do školky, byla jsem úplně mimo. Nebyla jsem zvyklá na pohyb, neuměla jsem to s dětmi, ale zase jsem uměla plynule číst :-) Sestru pak vychovávala zase druhá babička a výsledek byl ten, že máma se vůbec nenaučila zacházet s malými dětmi. Dnes, když je máma sama babičkou, by se dalo říct, že zůstala dost povrchní. Zajímá ji hlavně jen to, jaké má dcera známky a jak je oblečená. Zesměšňování, vydírání a neustálé srovnávání s ostatními je u ní taky normální výchovný prostředek. Naštěstí si teď, kdy je v důchodu a tráví celý den u TV a časopisů, občas něco o výchově vyslechne nebo přečte. Když jsem byla malá, takové věci ji vůbec nezajímaly. Než výchova babičky, u které si nejsem vůbec jistá jejími výchovnými metodami, stokrát radši školka a družina.