Dítě to v každém věku chápe jinak

Čtu tady vaše názory a vzpomínám na dětství.
Předem bych chtěla říct, že nemám nic proti starším rodičům, pokud si plně uvědomojí vše, co s výchovou dítěte souvisí a to v horizontu min 20 let.
Já sama jsem se narodila mému tátovi, když mu bylo 30 let. Je to už ale 28 let a tenkrát jsem patřila mezi ty děti, kteří měli otce o 10 mladší a tu a tam mě napadlo, že můj táta je starý :o) Z dnešního pohledu - blbost. (Manželovi je "už" 32 a děti ještě nemáme). Ale i kdyby bylo tátovi o deset víc, nikdy bych neměnila, protože můj táta - to je víc než anděl, víc, než kdokoli na světě, je to ten nejobětavější člověk, kterého bezmezně miluju. Vždycky byl v relativně vysoké pracovní pozici avelmi zaneprázdněn, ale byl to on, kdo mě naučil počítat, kreslit, lyžovat, bruslit, jeszdit na kole, plavat... Díky, táto!