Taky me to zmatlo :)

Ahojky,

udelala si mi velkou radost. Jednoho vzdycky potesi, kdyz v tom neni sam ;) Vyrustala jsem jako Ty, neustale odreny kolena, sama modrina a zarputily vyraz v obliceji, se kterym jsem zdolavala vsechny mozne prekazky. Nic mi neudelalo vetsi radost nez kdyz jsem byla v necem lepsi nez moji klucici kamaradi. Divci romanky byly naprosto nezajimavy, zato dobrodruzny knizky jsem primo hltala za pochodu. Zviratka jsem milovala a miluju nade vse a taky jsem si myslela, ze budu neco jako zootechnicka ci veterinarka. To mi maminka razne rozmluvila. Skoda. V puberte jsem mela neustale na krku 3 netere a veskere (zbytkove) materske pudy jsem si vyplacala na nich. Lepsi nez antikoncepce. Taky jsem se brzo vdavala a tak nak to rozdejchavala nekolik let. Moje predstava nezavisle zeny zijici na volne noze s kockou vzala zahy za sve. Nu coz, manzelstvi se vyvedlo tak proc si stezovat. Tak trochu me znervoznovalo jak se muj manzel opakovane rozplyva nad detickami ruznych velikosti. Me jen napadalo - no jo, ukvileny, usopleny a naprosto nezajimavi mrnousove. Chudaci matky! Asi jsem divna. Poridili jsme si Kocoura, zvire neuveritelne inteligentni, takovy kocici profesor, hned by mohl vyucovat kockologii na univerzite :) a ja byla maximalne spokojena. Deti jsme neresili, protoze jsme byli (tak trochu jsme) vecni studenti. Jenze, prisla tricitka, v dohlednu se rysovala zmena naseho studentskeho zivota v normalni (rozumej dospelacky, kdy si clovek odpracuje svych 8 a 1/2 hod) a nam prislo jako docela dobry napad poridit si mimco. Ja mela pochyby, manzel vubec. Kdyz se rok nic nedelo, rekla jsem si - nu coz, existujou jeste kliniky, kde nam muzou pomoct. A stejne je prima mit sex jen tak, bez prasku a okamzityho otehotneni. Ten pocit svobody! Pak jsme se prestehovali, nejak se nam nakupily zasadni zivotni zmeny, ktere doprovazela znacna davka stresu. A ejhle, byla jsem v tom ani nevim jak! (A pak ze musite bejt v maximalni pohode, to jsem byla vic nez rok co jsme se snazili o mimco, uprimne receno tolik srandy a pohody jsem nezazila za celej svuj zivot co za tenhle cas.) Moje prvni reakce byla takova, ze jsem nevericne cucela na druhej prouzek, klepala se jak ratlik a v hlave mela prazdno. Koncila jsem 8.tyden a test si delala jen tak pro formu. Ja blbon jsem jeste ten tyden delala shyby na tramu v obyvaku, protoze me ukazkove bricho se zacalo zakulacovat a ja to pricitala veku. Taky jsem na sebe byla nastvana, ze se nemuzu vzpamatovat po ty 70 km jizde na kole, unava byla neuveritelna, rozumej - jsem macka, kondicka je v tahu. Tady bych mela zminit, ze moooc rada sportuju (vala?) a jen malo co me vyladi tak dokonale jako vystaveni na bezkach nebo na kole. Hlavne tam musi bejt nakej adrenalinek. Manzel mel radost jako hrom, ja zpocatku taky a nase rodiny byly stestim bez sebe, protoze uz davno nad nama zlomily hul. Jenze pak zacala moje jizda horskou drahou. Hormony se mnou lomcovaly neuveritelne a ja se zmenila na nerudnou, vztahovacnou a sebelitostivou furii. Oblicej jsem mela horsi nez v 15 letech, proste bedar vedle bedara a asi tak do 5. mesice jsem trpela 3x nasobenym PMS. Moje telo zazivalo sok, do te doby jsem netusila co to je PMS a proc ty zensky u toho tak vyvadej. (Vzdycky si vzpomenu na vtip, co je horsi nez terorista - zenska s PMS.) Vubec nepomahalo to, ze moje okoli me chvalilo jak pekne vypadam (no bodejt ne, v praci jsem musela okamzite skoncit, protoze jsem pracovala na infekcnim, takze jsem se konecne mohla vyspat po nekolika letech, taky kilicka letela nahoru jak zbesila a ja jsem konecne ve svych triceti zacala pripominat misto pubertalniho vyrostka normalni zenskou), vsechno jsem prekroutila v tu horsi variantu. Na to jsem byla fakt kadr. A tech hysterickejch vzlyku! A do toho pocit provineni, ze moje dite bude zakonite raply a urvany po me, uplne jsem se zacyklila sama do sebe. Ted uz vim, ze mi vadilo zmenit svuj zivotni styl a hlavne, byla jsem nucena zvolnit tempo a mela strach z nudy. Zacatkem 6.mesice tohle obdobi minulo a prisla tehotenska demence. A poradna. Ranni musli koncilo pod linkou, caj jsem zasadne rozlivala pod mikrovlnku a vse jsem korunovala odbornym zapinknutim nausnic z bilyho zlata pod pevne pridelanou linku. Doted je manza nebyl schopen vylovit. Pri rizeni auta s manzelem na sedadle spolujezdce litaly chlupy, nak mu neslo do hlavy, ze jeho manzelka takhle zblbla a ten odhad proste nema a jezdit rychle nebude. Moje IQ se razem snizilo asi tak o 20-30 jednotek. Proste malo co jsem v ty hlave udrzela (ovsem kde v lednicce najit dobrutky jsem nikdy nezapomnela :) No a vrcholem pak bylo, kdyz jsem z navstevy odesla v cizich botach a vsimla si toho az v nastartovanym aute! To bylo jediny stesti, protoze ta navsteva se konala 300 km od naseho bydliste a nevim jak by mi prosla cesta zpatky za kozackama. Ale to ponizeni, kdyz musite zazvonit na dvere a vysvetlit situaci! Manzel me dlouho podeziral, ze ho provokuju, celou dobu me znal jako vice mene vyrovnanou a hlavne racionalne (vetsinou i logicky) uvazujici zenskou, proste svyho partaka a najednou je vsechno jinak! Nastesti nekdy zacatkem osmeho mesice pochopil, ze za to fakt nemuzu. Ted se to zacina lepsit. Mam pocit,ale jista si nejsem (!), ze mozkozrout se odstehoval, ale s hruzou ocekavam, co nastane v sestinedeli a po nem. Jediny co jsem neprozila, byl prehnany strach o mimco, tedy kdyz pominu konec 2. a zacatek 3.mesice, kdy to vypadalo na mozny potrat. Tak nak jsem necetla prirucky pro tehotny, domu jsem si poridila Knihu knih o materstvi a to z toho duvodu, ze je tam popsan vyvoj mimca tyden po tydnu a to me zaujalo po profesni strance. Mozna to je i mou tehotenskou demenci, ale tak nak spoleham na svuj organismus a prcinka, kdyz tohle vsechno se svou ujetou matkou pretrpel a za takovych okolnosti se u me uhnizdil, urcite vsechno dobre dopadne. Terminy jsme meli minuly tyden, prenasime a me dochazi trpelivost (to neni moje silna stranka). Ostatne komu by se libilo bejt ufunenej krizenec hrocha a velryby, veskerej sexappeal je v tahu, zbyl mi posledni kabat a ja s hruzou cekam kdy uz mi ten knoflik ustreli a ja budu nadobro uveznena doma, protoze nic jineho neoblecu a kolem me spousta spokojenych a krasne stihlych maminek s uzasnymi miminky v kocarcich! Prcka denne premlouvam at uz vyleze, ale zatim marne (otazky rodiny typu, tak kdy uz budes rodit me privadi k nepricetnosti, zvlaste od zen, ktere rodily, vzdyt ja ani nevim do ceho jdu natoz kdy!, minuly tyden jsem pobavila PA na monitoru, kdyz jsem se ptala jak poznam kontrakci). Chodime na dlouhe prochazky za kazdeho pocasi, cvicim na mici sec bricho dovoli, nakladam se do teple vany, ale nevypada to, ze by mrnousek chtel ven v nejblizsi dobe. No jeste porad mam v zaloze ten hruskovy dzus s ricinovym olejem a stamprli slivovice, ale to az v krajnim pripade ;)) A co se tyce materstvi? Tak to si radsi nepredstavuju. Stejne vsechno bude jinak. Jak rika muj kamarad - nejjistejsi je zmena, tak proc si neco malovat. I kdyz jako optimisticky pesimista mam v zaloze nachystany satek, knihu Nejstastnejsi miminko a pripravuji se na svehlave a ujecene dite, z ktereho se nakonec po letech vyklube silna osobnost (maminka a hlavne moje starsi sestricka mi vzdycky s oblibou pripomenou, jake jsem byla urvane miminko, takove to brecici, kolikove..., jsou to hodne holky, ale v skrytu duse je podeziram, ze mi to prejou a to sestra mela to ukazkove mimco co spi v kuse od zacatku 7-9 hod v noci).

Vsem maminkam preji zdrave deticky a pevne nervy!

Lenka a Matyasek, stale 2 v 1.