Přidávám se..

..k těm nadšeným a gratuluji k opravdu vtipnému článku!!
Já sice těhotenství prožila až moc krásně - až na nervozitu a šílenou únavu, která mi přípravu k matuře moc neusnadnila. (Naštěstí jsem ji v sedmém měsíci udělala.) Na porod nevzpomínám nijak špatně, ale pak už se mé představy sesypaly!
S malou jsem se strašně ráda mazlila, zpívala jí, ukazovala hračky, ale když jsem si naivně myslela, že teď bych si už odpočinula a šoupla jí do postýlky..ono to už nešlo - začal šílený řev a nepřestal do té doby, než jsem jí zase vzala do náruče.. každý radil - nechat vyřvat a naučit jí to, ale ona vydržela řvát bez přestávky i 15 minut a já neměla nervy jí poslouchat a navíc mi jí bylo líto..teď je malé je pět měsíců a v postýlce je jen přes noc, přes den bez neustálé přítomnosti a hlavně věnování se nevydrží..ale přesto jsem šťastná a bez ní fakt ani tu hodinku nevydržím :-)