to je mazec :o)

Ahoj.
Díky za váš článek.Mám podobné pocity ze sveho početí. U mě však nešlo nešlo o volání přírody, ale o jakési logické vyůstění situace. (vztah...svadba...ditě... ) Ani nevím zda sem to opravdu tak moc chtěla nebo jen podlehla touze manžela mít dítě. Mám pocit,že sem divná. Všichni nám gratulují, babičky se rozplívají a já si připadám tak nějak mimo.
Mám strach že se to nezlepší a bude ze mě špatná máma. Navíc mě štve že mě to v práci nebaví, že bych furt spala a stává se ze mě nesnesitelná protiva.
Ale z práce se mi nechce,protože bydlíme na vesnici kde neznám ani živou duši.Kde je nejbliší civilizace 25 km daleko a o patro níž číhá šílená tchýně.
Všechny mé blízké kamarádky-maminy a rodina jsou přes 100km daleko a já se cítím sama a nemám s kým si o svých obavách popovídat.
Tak se omlouvám, že sem to na vás tak vychrlila.
Doufám,že ste na tom líp než já a všem přeji krásné bezstarostné těhotenství.