nic, co by neznaly naše babičky

Reace paní Sylvy mi připadá "poněkud" afektovaná. Dostala jsem tuto knihu k vánocům a mě rozhodně nadchla.Doporučuji maminkám si ji přečíst v klidu a pořádně, autor tam nedoporučuje nic, co by dobře neznaly už naše babičky. Také neříká, že děťátko nemá bolesti a masáže naopak představují samostatnou kapitolu. Já si hodně hlídám svoji stravu, ale že by malá plakala méně když jím jen dva dny starý chleba a mrkev, to rozhodně nemohu říct. Zato utišit její pláč, jak píše autor spustit samoutišující reflex, to jí skutečně uleví. Ale kdo pečoval někdy o neklidné miminko, ví jak je to velice těžké. Když byli chlapci malí, dostávala jsem rady, že je mám nechat prostě vyplakat. Kdybych mohla vrátit čas, dělala bych pro jejich utišení to co teď u dcery. První tři měsíce jsem knihu neměla a dělala jsem pouze to, co mi radilo mé nitro. Kojila, kojila a kojila, kdykoli malá chtěla ( jedna z metod doporučených v knize, máte-li ale ještě na starost třeba další dítě téměř nemožné.) To, že malou uklidňuje můj fén nebo vysavač jsem zjistila zcela náhodně. Autor opět nepíše, že je to způsob, jak se dítěte zbavit, ale jsou určité úkony, které musíte udělat, jako např.vyčistit si zuby, dojít si na velkou nebo jen nabrat sílu na dalších 24 hodin utišování. Kdo má neklidné dítě a je s ním většinu dne doma sám, ten se teď určitě nepousmál. Zavinovaly naše babičky a já jsem to začala dělat i přesto, že jsem dřív byla přesvědčená, že dítě potřebuje volnost. Když ale po pěti minutách spánku samovolné rozhození ručiček spustilo nový pláč, pochopila jsem, že hodnotný spánek potřebuje mé dítě stejně jako volnost pohybu pro svůj pohybový vývoj. Vše ale má svůj čas, je čas spát a je čas si hrát. Čím je dítě starší, tím kratší dobu tráví zavinuté a maminka ho rozbalí po probuzení, ve spánku ho stejně nepřebaluje. Takže zavinutí rozhodně nezpůsobí, že by dítě bylo v mokrých plenách nebo nějak zaostávalo ve vývoji. No a nakonec k třesení, podívejte se, co udělá zcela instinktivně kažký člověk, kterému dáte do náručí řvoucí dítě. Autor pouze
radí, jak to dělat účelně a správně a hlavně tak, abyste dítěti neublížili. A nakonec k týrání, autor píše, že knihu vydal právě aby týrání zabránil. Všichni jsme totiž jen lidé a vyzkoujte si, co udělá s vaší psychikou už druhý měsíc vůbec nespat, nenajíst se v klidu, nedat si v klidu sprchu, prostě nemít prostor nabrat novou sílu. A jestliže autor píše, že se často setkával s případy, kdy právě v tomto miminkovském období někomu ruply nervy a udělal něco, co by nikdy neudělal nedostat se do tak vypjaté situace, asi si pan doktor nevymýšlí. Moje malá skoro vůbec neplakala a teď v jejích peti měsících je to vysmáté miminko, ale neprořvala první tři měsíce jenom díky tomu, že jsem se věnovala téměř neustále jejímu utišování. Kdybych bývala měla knihu dřív asi bych si lépe poradila i s tím, aby poté co jsem ji utišila a uspala vydržela také nějakou dobu spát, protože na to jsem prostě nepřišla. Zvládala jsem vše v klidu a v pohodě, protože jsem měla možnost věnovat se jenom malé, ale věřím, že pro mladé maminky, které mají své první dítě, něco takového vůbec nečekaly, netuší kdy to skončí a dítě řve a řve to může být docela pecka. Takže nenechte se odradit od žádné knihy, sami si udělejte svůj vlastní názor. Jana.