Re:

Krásný páteční večer přeju,

tak tady je doslovná citace z knihy "Nejšťastnější miminko v okolí" od H. Karpa. Je to úryvek, ve kterém se mluví o zmiňovaném třesení. Nuže:

"
Jak to dát do pohybu: jak pohybem utišit neklidné dítě

Když Ruby křičela na celé kolo, Jean Marie svou čtyřtýdenní holčičku zvedla, posadila se na postel, nohy dala na zem a skákala nahoru a dolů rychlými krátkými pohyby.

Miminka mají skákání ráda. Jsou to malí hopsalové a hopsalky. Během staletí rodiče vymysleli nejrůznější vylepšení, jak své rozrušené děti vytřást až do naprostého klidu. Teď vám představíme nejlepší desítku:

1. Dětské šátky a nosítka
2. Tanec (s rychlými pohyby nahoru a dolů)
3. Dětské houpačky
4. Rytmické poklepávání na záda nebo zadeček
5. Houpací síť
6. Houpání v houpacím křesle
7. Jízda v autě
8. Vibrující polohovací lehátka
9. Skákání na cvičebním míči
10. Svižné procházky

Pravidla houpání: tři klíčové součásti úspěšného pohybu

Když zjistíte, že houpání nefunguje, téměř určitě houpete moc pomalu.
Penelope Leachová, Dítě a já

Skutečně neklidná miminka musí být pevně zavinutá, ššš (téma jiných kapitol…o tom zde řeč není, pozn. meaculpa) musí být ostré a houpání rychlé a prudké. Pamatujte, že houpáním myslím všechny rytmické pohyby, od poplácávání po procházky s miminkem v šátku.
Tři základní pravidla úspěšného houpání jsou:

1.Začněte rychle a prudce
Při utišování rozrušených dětí je třeba malých chvějivých pohybů, jako kdyby vás právě zachvátila zimnice. Tento typ pohybu spouští utišující reflex a vaše miminko při něm napadne: Téda… to je fakt super!
Některá miminka také mají ráda pocit volného pádu, který jim rodiče poskytují, když náhle dají ruce dolů nebo se předkloní. Ale dejte si pozor. Když je miminko citlivé, může u něj tento pohyb spustit Moroův reflex, čímž ho ještě více rozrušíte.

2.Hlavička se musí třást víc než tělo
Houpavý nebo chvějivý pocit spouští u vašeho miminka utišující reflex, protože dráždí pohybová čidla… v jeho hlavě. Proto tento reflex nespouští pohyb těla, ale hlavně pohyb hlavy.
Když svým miminkem třesete, nesmíte mu hlavu držet moc pevně. Je důležité, aby držení bylo volnější, aby se mu i hlavička trochu třásla, jako když nesete puding. Když byste mu hlavičku drželi moc pevně, třást se nebude a reflex asi nespustíte.

3.Nechte se vést miminkem
Jak silné by třesení mělo být? Energie vašich pohybů by měla odrážet hlasitost pláče vašeho miminka. Jemné pohyby jsou vhodné pro uvolněné a ospalé děti, ale čím je vaše miminko rozrušenější, tím energičtěji byste měli působit. Se zmírněním tempa počkejte, až se jeho křik zmírní. Čím pak bude klidnější, tím pomaleji s ním pohybujte.

Tamar a Dan si uvědomili, že se od miminka musí nechat vést:

Nejúčinnější metoda, kterou jsme pro tišení Damiana objevili, je dát si ho na ramena a rychle a rytmicky ho klepat do zad. Když se uklidňuje, intenzitu klepání postupně snižujeme.
Také fungují energické pohyby, buď na houpacím křesle, nebo když s ním tančíme ze strany na stranu. Spojíme-li klepání s houpáním, vznikne vítězná kombinace, která ho vždy utiší, pokud tedy není hladový nebo počuraný.

I když vám klepat miminku na záda možná přijde drsné, určitě to bude milovat, a navíc si pak snadněji odříhne! Klepání by mělo znít jako bubnování na buben, mělo by být slyšet i na druhé straně místnosti – ve vedlejším pokoji už ale ne.

Může třesení miminkům někdy ublížit?

Ken a Lisa si nebyli jisti, jestli mají malou Emily třást. Jako mnoho dalších rodičů se báli, že by s  kvůli tomu mohla ublinknout, mohlo by ji to příliš rozrušit nebo dokonce ublížit. Když to však zkusili, byli překvapení: „Báli jsme se, že to na ni bude moc silné, ale fungovalo to jako kouzlo!“

Téměř každá maminka, která má více něž tři děti, už zjistila, že neklidné děti se nejsnadněji utiší, když s nimi rychle třeseme. A třesení je pro děti mnohem bezpečnější, než když je unavený rodič vozí po městě autem. Mnoho čerstvých rodičů se ale obává, že třesení je špatné a proti zdravému rozumu. Když novopečené rodiče učím svou metodu, často se ustaraným hlasem ptají: „Vím, že už se to dělá miliony let, nemůžu mu ale nechtěně způsobit syndrom týraného dítěte?“
Odpověď naštěstí je… Ne! Ne! Ne!

Syndrom týraného dítěte: základní rozdíl mezi třesením a lomcováním

Lomcování vedoucí k syndromu týraného dítěte je tak prudké, že pozorovateli připadá na první pohled na tolik nebezpečné, že by mohlo miminko i zabít.

Americká pediatrická akademie,
Zpráva o syndromu týraného dítěte, červenec 2001

Syndrom týraného dítěte je strašlivým příkladem týrání dětí, je na něj třeba ještě větší síla, než kdyby vám miminko vypadlo z postýlky nebo náruče. Dochází k němu, když hlavička miminka padá dopředu a dozadu, extrémními pohyby, které také bývají označovány jako dětské „whiplash injury“ (hyperextenze a hyperflexe krku, ke které u dospělých dochází například při dopravních nehodách). Takové agresivní lomcování může přetrhnout droboučké žilky pod lebkou a způsobit krvácení a poškození mozku.
Třesení se od prudkých pohybů způsobujících syndrom týraného dítěte liší dvěma důležitými a zásadními věcmi:

1.Při třesení jsou vaše pohyby rychlé a drobné. Hlavička miminka se nijak nekymácí. Místo toho se pohybuje ze strany na stranu – maximálně od 2 až 5 cm.

2.Při třesení se hlavička miminka vždycky pohybuje ve stejném směru jako tělíčko. Nedochází k tomu, že by tělo mířilo jedním směrem a hlava prudce druhým.

Pevně věřím tomu, že třesení vlastně může syndromu týraného dítěte zabránit. Uklidňuje totiž miminko tak rychle a úspěšně, že u rodičů nepropukne pocit marnosti, který může vést až k násilným činům.
Přes všechny dobré rady a tipy však rodičovství může v člověku někdy probudit zoufalství, napětí i pocit vlastní neschopnosti. Neměli byste proto dítětem lomcovat – dokonce ani třást – když jste rozčilení!

Prosím, když vám dochází trpělivost, miminko položte (dokonce i když pláče) a udělejte si přestávku. Nestyďte se požádat o pomoc svého partnera, příbuzné, přátele nebo zavolejte na krizovou linku.
"
Karp, H.: Nejšťastnější miminko v okolí. Euromedia Group, k. s. - Ikar, Praha 2005



...Mno, ve svém prvním příspěvku jsem napsala, že: "Co se týče třesení...To jsme nepoužívali. Třást s děťátkem nechci:))."...je pravda, že se svou milovanou dcerkou nechci nikterak třást. Je taky pravda, že jsem knížku četla už před pár měsíci a vše si nepamatuji. Dnes jsem jí tedy znovu otevřela a i dle citace z knížky (viz. výše) se musím opravit. Se svou dcerou jsem třásla. Ovšem nazývala jsem to krapet jinak. Nazývala jsem to houpáním v náruči. Je to "slovíčkaření", ale když se někde napíše, že někdo se svým dítětem třese, tak taky "valím oči" údivem. Když se však řekne, že ho houpe v náruči, je to úplně normální a řekla bych, že i nejinstinktivnější (fuj, to je slovo):)) věc, co jsem (alespoň já) dělala...

Autor zcela jasně píše, co je týrání dítěte "lomcováním". (Takže reaguju i na příspěvek od Lízy: "No to třesení mě skutečně zaujalo. Nedávno jsem totiž někde narazila na článek o méně "viditelných" metodách týrání kojenců a malých dětí, a třesení (tedy hrubé třesení) tam bylo popisováno jako jedna z nich. Hm, myslím, že třesení tak, aby se třásla hlavička víc než tělo, by splňovalo definici..."...Lízo, máš pravdu, dokonce i H. Karp se o týrání miminka "lomcováním" zmiňuje a popisuje rozdíl mezi "třesením" a "lomcováním".) On svou praktiku nazývá "třesení". Můžem se dohadovat, zda je to vhodné označení. Ale proč, ne... Dle Sylvy (autorka článku): "Všem je přece jasné jak důležité nervy, cévky atd., krčkem směrem k mozku procházejí a to nemusí být ani doktor. Takže pokud toto některé maminky praktikují, mohou svým ratolestem způsobit problémy s krční páteří, se zády apod. nehledě na to, že tyto nervy se stále vyvíjejí spolu s růstem dítěte."...já dodávám, ano, všem je to jasné a dokonce i Karpovi (autor knížky). Sám v knížce v kapitole s názvem: "Houpání - rytmický pohyb, který miminka tolik potřebují"(viz. citace), píše, že: "Takové agresivní lomcování může přetrhnout droboučké žilky pod lebkou a způsobit krvácení a poškození mozku.
Třesení se od prudkých pohybů způsobujících syndrom týraného dítěte liší dvěma důležitými a zásadními věcmi:

1.Při třesení jsou vaše pohyby rychlé a drobné. Hlavička miminka se nijak nekymácí. Místo toho se pohybuje ze strany na stranu – maximálně od 2 až 5 cm.

2.Při třesení se hlavička miminka vždycky pohybuje ve stejném směru jako tělíčko. Nedochází k tomu, že by tělo mířilo jedním směrem a hlava prudce druhým."..mno, co dodat?

K výroku Sylvy: "Autor dále uvádí, že pokud miminko pláče, máte s ním zatřást a to takovým způsobem, že: cituji: HLAVIČKA SE MUSÍ TŘÁSTI VÍCE NEŽ CELÉ TĚLO!!!"...ano, to je název podkapitoly kapitoly "Houpání - rytmický pohyb, který miminka tolik potřebují". Ale, jak ostatně autorka článku napsala: "Kniha je psaná velice čtivou a alespoň pro mě vtipnou a takovou tou americkou formou."...já dodávám psanou s humorem. Kdo jste dočetl/a můj příspěvek až sem, tak jistě víte, (dle citace z knížky, viz. výše), že jde pouze o název, který je, dle mého názoru jakýmsi "zestručněným povídání o houpání". Když si přečtete článek dál, ne jen název podkapitoly, tak vidíte, že sám autor píše o rozdílech mezi "lomcováním", "třesením", mírou třesení hlavičky, správností celého postupu a pod., opět viz. výše. Autorka článku, Sylva uvádí jen název podkapitoly, tedy: "HLAVIČKA SE MUSÍ TŘÁSTI VÍCE NEŽ CELÉ TĚLO!!!", což zní dost šíleně. Mno, ale já tedy pod tímto nadpisem čtu o míře jemnosti třesení a pod. (opět odkazuji na citaci výše uvedenou).

Knížka, jak zde již bylo x-krát zmíněno, je psána "američtinou", jednoduchou, přístupnou, zábavnou, humornou (jak pro koho, samozřejmě) formou. Každému se nemusí líbit, ale to je tak se vším, že. Chtěla bych jen podotknout, nevytrhávejme z kontextu... Než něco odsoudíme, nebylo by lepší se seznámit s obsahem kritizovaného?

Kapitola o kolice je velmi obsáhlá, nemám na to ji opisovat, scaner nevlastním. Pokusím se dohodnout s nakladatelstvím Euromedia Group, k. s. - Ikar, která knížku vydala, o právech na zveřejnění i jiných, zde kritizovaných částech knížky. Nemám ani co bych ke "kolikové kapitole" dodala, panžto jsme koliku nezažili, nemohu soudit. Ale slibuju, že kapitolu znovu načtu.

Vyjadřujícím se doktorům, o nichž se zmniňuje Sylva se nedivým. Jestli jim Sylva věc podala tak, že: "HLAVIČKA SE MUSÍ TŘÁSTI VÍCE NEŽ CELÉ TĚLO!!!", taky bych byla v šoku. Jestli však četli tuto knížku, nebo jestli je Sylva informovala nejen o názvu kapitoly, ale i o textu pod ním, tak reakce nechápu, protože sám H. Karp píše, jak je nebezpečné s děťátkem "lomcovat".

...ufff, jsem vyčerpána, místo toho, abych užívala chvíle, kdy dítko chrupe, obhajuji čísi knížku. Mno, nestěžuju si, dělám to dobrovolně. A ráda, panžto mi připadá, že autorka článku a já jsme četli každá "jinou" knížku:)).