Zkušenosti s knihou + zkuste www.thehappiestbaby.com

Ahoj mamky,
nejprve pro Sylvu: už jsi poslala svůj článek některému bulvárnímu plátku? Pokud ne, tak to rychle udělej! Určitě ti nabídnou dlouhodobou spolupráci:-) Na překrucování informací, vytahování některých hlášek z kontextu a tragikomický popis uvedených rad jsi fakt talent !! Chtěla bych vidět, jestli některý z tvých odborných konzultantů tuto knihu četl, nebo jen naslouchal tvým přehnaným reakcím.

Všem, kdo knihu odsuzují, doporučuji ji nejprve přečíst, zamyslet se, povznést se nad americkým stylem psaní a pak teprve soudit Dr.Harvey Karpa. Jak již bylo napsáno dřív, kniha nebyla vydána proto, aby byly děti týrány, ale proto, aby zoufalé, unavené maminky věděly, jak rychle utišit své dítě.

Uváděné metody opravdu nejsou ničím novým pod sluncem, jak již pěkně popsala ve svém příspěvku paní Jana.

Tišivé ššššššššššš dělá automaticky každá maminka, která vezme do rukou plačící dítě. Jen možná nevěděla, že na opravdu hodně nahlas plačící dítě je potřeba přida pár decibelů. Naší malé jsme vysavač ani fén pouštět nemuseli, ale když vysáváme nebo fénujeme, tak se opravdu uklidní a často i usne - aniž bychom o to usilovali. Prostě jsme si toho všimli, ale na každé mimčo může působit jiný "hluk".

Zavinování - skvěle se osvědčilo. První tři týdny jsme se bránili, měli předsudky. Pak je vyzkoušeli a od té doby malinká spí 6-7 hodin v kuse a uspávání nedělá problém. Často usne už v průběhu zabalování. Pokud nebyla zavinutá, často ji budily samovolné pohyby končetin a nevydržela spát déle než půl hodiny. Samozřejmě ji nezavinujeme tak, aby nemohla dýchat, balíme jen na noc a to čí dál volněji, protože ruce začíná pomalu kontrolovat a pevné zavinutí již tolik nepotřebuje. Ale to bude u každého dítěte jiné, některé možná ručičkama tolik neháže a jiné bude potřebovat balit třeba do půl roku.

Houpání - jasně že funguje. Karp jej neomezuje pouze na "třesení" - které je navíc mírné, ale také na houpání na gymballu, nošení dítěte v šátku, kolébání v kolébce, atd. Nám se osvědčil šátek a hlavně balón !! A to úplně skvěle, pro maminky, které byly v těhotenství hodně aktivní a děti jsou zvyklé na pohyb, opravdu doporučuji

Bříško/bok - není co řešit, doporučují už v porodnicích. Malá je na zádech více neklidná než na boku nebo břiše.

Sání - tak tomu snad není co vytknout.

Před odsouzením knihy a zvoněním na poplach si prosím uvědomme, že Američané mají podrobné, pro blbečky psané návody na vše. Je potřeba jim říkat, že nemají prát kočky v pračce a při zařazení autopilota v autě neopouštět místo řidiče. To jsou extrémy, ale bohužel se i s takovými případy tento národ setkává. Takže to chce trochu nadhledu a věřte, že se u knih Dr.Karpa dokáže člověk i pobavit. A zároveň se dozví věci, které třeba již dávno intuitivně tušil, jen si je nedovedl vysvětlit. Zejména v "Batoleti" se autor opírá o nejnovější poznatky vědy a dle mého názoru je dokáže velmi vtipně interpretovat i laikovi.
A při aplikaci samozřejmě každá mamka zapojí svůj rozum a použije to, co jejímu miminku dělá dobře. Nepochybuji o tom, že to poznáte samy.

A kdo chce soudit a nekupovat knihu, mrkněte na webové stránky Dr.Karpa. A máte to v originále, bez možných nedostatků a omylů českého překladu, navíc včetně videoukázek.
Nezapomeňte si připomínat, že kniha byla napsána pro Američany, kteří možná celý život žádné miminko neviděli.

A ještě k pláči: nevěřím tomu, že dětský ukrutný křik, kdy se dítě zalyká a je celé červené, bylo přírodou vymysleno proto, aby si miminko trénovalo plíce nebo hlasivky. Kdyby tomu tak bylo, tak jako druh dávno vyhyneme. Proto nám tento srdceryvný křik drásá nervy a vyvolává v nás snahu dítě co nejrychleji utišit. V dávné minulosti jistě nebylo možné strčit dítě na balkon a nechat ho, až se vypláče do němoty. Miminko prostě pláče z nějakého důvodu (mám na mysli ten srdceryvný křik, ne poplakávání), a když to není hlad, bolest, prdíky, chlad ... tak to opravdu může být "stesk" po pocitech, které v něm vyvolávalo prostředí naší dělohy. Takže děkuji Dr.Karpovi za připomenutí některých z metod, kterými miminku dokážeme pocity z maminčina bříška na chvíli nahradit - a to alespoň po dobu tří-čtyř měsíců, než dítě dokáže více ovládat své končetiny, stane se vnímavějším a dokáže se uklidnit samo.

Hodně radosti s miminky všem přeje

Eva
Ahoj mamky,
nejprve pro Sylvu: už jsi poslala svůj článek některému bulvárnímu plátku? Pokud ne, tak to rychle udělej! Určitě ti nabídnou dlouhodobou spolupráci:-) Na překrucování informací, vytahování některých hlášek z kontextu a tragikomický popis uvedených rad jsi fakt talent !! Chtěla bych vidět, jestli některý z tvých odborných konzultantů tuto knihu četl, nebo jen naslouchal tvým přehnaným reakcím.

Všem, kdo knihu odsuzují, doporučuji ji nejprve přečíst, zamyslet se, povznést se nad americkým stylem psaní a pak teprve soudit Dr.Harvey Karpa. Jak již bylo napsáno dřív, kniha nebyla vydána proto, aby byly děti týrány, ale proto, aby zoufalé, unavené maminky věděly, jak rychle utišit své dítě.

Uváděné metody opravdu nejsou ničím novým pod sluncem, jak již pěkně popsala ve svém příspěvku paní Jana.

Tišivé ššššššššššš dělá automaticky každá maminka, která vezme do rukou plačící dítě. Jen možná nevěděla, že na opravdu hodně nahlas plačící dítě je potřeba přida pár decibelů. Naší malé jsme vysavač ani fén pouštět nemuseli, ale když vysáváme nebo fénujeme, tak se opravdu uklidní a často i usne - aniž bychom o to usilovali. Prostě jsme si toho všimli, ale na každé mimčo může působit jiný "hluk".

Zavinování - skvěle se osvědčilo. První tři týdny jsme se bránili, měli předsudky. Pak je vyzkoušeli a od té doby malinká spí 6-7 hodin v kuse a uspávání nedělá problém. Často usne už v průběhu zabalování. Pokud nebyla zavinutá, často ji budily samovolné pohyby končetin a nevydržela spát déle než půl hodiny. Samozřejmě ji nezavinujeme tak, aby nemohla dýchat, balíme jen na noc a to čí dál volněji, protože ruce začíná pomalu kontrolovat a pevné zavinutí již tolik nepotřebuje. Ale to bude u každého dítěte jiné, některé možná ručičkama tolik neháže a jiné bude potřebovat balit třeba do půl roku.

Houpání - jasně že funguje. Karp jej neomezuje pouze na "třesení" - které je navíc mírné, ale také na houpání na gymballu, nošení dítěte v šátku, kolébání v kolébce, atd. Nám se osvědčil šátek a hlavně balón !! A to úplně skvěle, pro maminky, které byly v těhotenství hodně aktivní a děti jsou zvyklé na pohyb, opravdu doporučuji

Bříško/bok - není co řešit, doporučují už v porodnicích. Malá je na zádech více neklidná než na boku nebo břiše.

Sání - tak tomu snad není co vytknout.

Před odsouzením knihy a zvoněním na poplach si prosím uvědomme, že Američané mají podrobné, pro blbečky psané návody na vše. Je potřeba jim říkat, že nemají prát kočky v pračce a při zařazení autopilota v autě neopouštět místo řidiče. To jsou extrémy, ale bohužel se i s takovými případy tento národ setkává. Takže to chce trochu nadhledu a věřte, že se u knih Dr.Karpa dokáže člověk i pobavit. A zároveň se dozví věci, které třeba již dávno intuitivně tušil, jen si je nedovedl vysvětlit. Zejména v "Batoleti" se autor opírá o nejnovější poznatky vědy a dle mého názoru je dokáže velmi vtipně interpretovat i laikovi.
A při aplikaci samozřejmě každá mamka zapojí svůj rozum a použije to, co jejímu miminku dělá dobře. Nepochybuji o tom, že to poznáte samy.

A kdo chce soudit a nekupovat knihu, mrkněte na webové stránky Dr.Karpa. A máte to v originále, bez možných nedostatků a omylů českého překladu, navíc včetně videoukázek.
Nezapomeňte si připomínat, že kniha byla napsána pro Američany, kteří možná celý život žádné miminko neviděli.

A ještě k pláči: nevěřím tomu, že dětský ukrutný křik, kdy se dítě zalyká a je celé červené, bylo přírodou vymysleno proto, aby si miminko trénovalo plíce nebo hlasivky. Kdyby tomu tak bylo, tak jako druh dávno vyhyneme. Proto nám tento srdceryvný křik drásá nervy a vyvolává v nás snahu dítě co nejrychleji utišit. V dávné minulosti jistě nebylo možné strčit dítě na balkon a nechat ho, až se vypláče do němoty. Miminko prostě pláče z nějakého důvodu (mám na mysli ten srdceryvný křik, ne poplakávání), a když to není hlad, bolest, prdíky, chlad ... tak to opravdu může být "stesk" po pocitech, které v něm vyvolávalo prostředí naší dělohy. Takže děkuji Dr.Karpovi za připomenutí některých z metod, kterými miminku dokážeme pocity z maminčina bříška na chvíli nahradit - a to alespoň po dobu tří-čtyř měsíců, než dítě dokáže více ovládat své končetiny, stane se vnímavějším a dokáže se uklidnit samo.

Hodně radosti s miminky všem přeje

Eva