na jablíčkách...

Taky mám představu, že nebudu svoji dcerku oblbovat řečma o čápech a kupování miminek kdoví kde. Ale debaty o tom, jak se dostanou děti do bříška, té se pořád ještě nebojím o). Vysvětlím jí to na jablíčkách. Každé jablko má v sobě semínka, to přeci ví... a každá maminka má v sobě taky takový malinkatý semínka, každá holčička je v sobě má... A jablko, když přijde jeho čas, tak semínko dozraje a může z něj vyrůst nová jabloň... A holčička, když vyroste, potká hodnýho tatínka a přijde správnej čas, tak se taky semínko probudí a vyroste z něj miminko... a pak musí maminka do porodnice a pan doktor pomůže miminku na svět. Je to taková skoro operace, ale ne tak úplně. A jak semínko v mamince pozná, že přišel správnej čas a má začít růst do miminka? Tak to prostě v přírodě chodí. Pozná to stejně, jako na jaře sněženky poznaj, že maj začít růst, jako na podzim stromy poznaj, že maj opadat, jako ráno sluníčko samo od sebe pozná, že má vyjít a večer zajít, jako jablíčko pozná, že má v létě vyrůst a na podzim dozrát... a jako moje holčička sama od sebe roste a potřebuje větší bačkůrky. Taky to příroda sama zařídí a nožička roste sama... Prostě všechno má svůj čas, i první sníh i první kytičky na jaře, i první zoubky v puse... i miminka samy poznaj svůj čas...
Není v tom podle mně žádná lež, početí je opravdu tak trochu zázrak přírody a příroda si sama vybere, které vajíčko se změní v miminko... Akorát se trochu bojím, až malá povyroste a budu muset vysvětlit, jakou úlohu má spermie a kudy do maminky vleze o).