14.2.2006 9:14:50 veronika, Martínek 11/00, Tomášek 4/03
jak se rodí
ahoj všichni
Krtka a maminku jsem dobrovolně koupila když jsem byla v 6. měsíci, aby starší věděl, co se vlastně děje. Bratr, bezdětný, skoro 30tiletý, se hezky červenal, když knížkou listoval. A nebyl sám, kdo reagoval podobně.
Já jsem knížku využila na obrázky. Ve dvou letech by asi čtený text nevstřebal syn tak, jak moje povídání. A tak jsem mohla říkat, co jsem považovala za vhodné. Například jsem úplně vypustila bolest při porodu. Aby se na brášku pak nezlobil. Jediným problémem pak bylo, že jsem mu to musela "číst" vždycky stejně, a proto jenom já.
Před klukama se nemilujeme, ale i o tom si s nima povídám. Taky mají rádi, když se s něma koupu, takže se pochopitelně ptali, kde mám pinďourka, ale pochopili, že vypadám jinak než tatínek, že na ulici prostě poznají chlapa od ženské, i kluka od holky, a že toto je jen další rozdíl. Holky a paní mají dírku, do které se vejde pinďourek, ale to až u dospělých. A tak se dostane semínko... A hlavně jsem vysvětlila, že mít mimi není jenom tak, kdy se zachce. 6e je to složité, něž z oplodněného vajíčka vznikne a pak aby bylo zdravé. A rodinné problémy, jako nedařící se mimi u jednoho bratra a holčička, která umřela pár hodin po porodu u druhého bratra, pak pochopí daleko snadněji. Protože, bohužel, musí se mluvit o všem.
Omlouvám se, že jsem se rozepsala. Ale chtěla bych, aby se rodiče s dětmi nestyděli mluvit. Dokud jsou malí a nestydí se, proč se máme stydět my?
Veronika
Odpovědět