Re: na jablíčkách...

Margot, moc krásný příběh. Syn se začal ptát asi ve třech letech, ohledně početí se zatím spokojil s tím, že maminka dá vajíčko, tatínek semínko a je z toho mimino. Na techniku spojení zatím nedošlo, zato se strašně zajímal o porod, tak jsem mu tedy stručně vylíčila jak to probíhá. Moc se mi líbilo, když mi říkal: "Maminko, promiň, že jsem tě bolel." Já jsem mu říkala: "No, to už nevadí, to nebylo tak strašný (ha ha), tebe to asi taky bolelo." A malý na to: "Určitě ne, to bych si pamatoval."

No jsem celkem spokojená, že malý ví, že mimino vyleze pipinou, přijde mi to lepší, než když desetiletý bratr mojí kamarádky přišel ze školy a povídá mamince: "Mami, je to pravda, že když jsem se narodil, měl jsem p..u okolo krku?"

Doufám, že na techniku spojení dojde až za dlouho, teď ma prcek dost starostí s problematikou umírání. O Vánocích jsme byli na hřbitově, a on se najednou rozbulel: " A co já budu dělat, když mi umřete, když já jsem úplně malinkej, ani auto nemůžu řídit, ani na čudlík ve výtahu nedosáhnu." A řekla bych, že suchý popis spojení maminky a tatínka vyznívá poměrně brutálně.