Re: Jedináček bývá problém

Bobe,
tvy nazory mam docela rada a mnohdy souhlasim, lec tentokrat budu argumentovat. :-)

Je to možné, na druhou stranu je pravděpodobné, že jedináčci sami si to neuvědomují... A je symptomatické, že máš kamarádky zase jedináčky.

Symptomaticke??? Ja nekde rekla, ze se stykam VYHRADNE s jedinacky? Nikoliv, inklinuji k nim, mame cosi spolecneho, ale urcite mam kamarady a zname i lidi se sourozenci.
O tom, zda si neco uvedomuji, ci nikoliv lze polemizovat, ale tezko to dokazat, ze? Pouze vychazim z nazoru jinych.

Souhlasím, že vychovat z dítěte sobce lze i ve velké rodině. Je to ale mnohem těžší :-). Sourozenci si prostě musí vycházet vstříc, ať chějí, nebo ne.

Mozna, ze tezke to je, ale deje se to. Mam ve svem okoli takove pripady.

Mezi mými kamarády jsou největší pohodáři ti, kteří měli víc než jednoho sourozence. Jedináčky mezi kamarády nemám. Mezi kolegy několik.
Toto skoro vypada jako averze a nechut se s nami vubec bavit. Nebudu nikoho nutit, aby se se mnou kamaradil, ale je s podivem, ze tohle jedinacci nedelavaji. Spis ti pohodari vice detni takto skatulkuji.
Napr. poznamka: "... no, ale on ma segru, vis?"
Odpoved: "hm, tak to nic, skoda, ale byl by jinak fajn"
:-))))