Re: Hodně záleží na rodině a vlastní povaze

Danielo, já mám o téměř šest let mladšího bratra, ale to, co tady píšeš, znám (kromě "špatného" vztahu rodičů - to jsem nezažila). Ale rodiče do mě také vkládali velké naděje, měli velká očekávání, taky mě trápilo, když jsem je nesplnila. Na to jsem se vykašlala tak někdy okolo třicítky. To prostě asi není problém pouze jedináčků. S bráchou si rozumíme velmi dobře, jsme fajn kamarádi, ale že bych s ním někdy řešila nějaké zapeklité rodinné či jiné situace, tak to tedy ne - řeším je se svým mužem. Je ale fakt, že zatím jsme nemuseli řešit žádné zásadní věci ohledně našich rodičů - vážnou nemoc, rozchod... Stejně si ale nedovedu představit, co bych s bráchou řešila třeba v tom případě, který jsi popisovala ohledně rozchodu tvých rodičů. Musím prostě říct, že mám hodně kamarádů, a brácha je jedním z nich - a u toho bych taky skončila. Možná je to i tím, že jsme věkově poměrně vzdálení a ještě ke všemu kluk/holka.