Re: Hodně záleží na rodině a vlastní povaze

Taky si myslím, že povaha je důležitější, než sourozenecké pořadí. Přesně tak, jak to píše Portál. Máme jedináčka a je velice štědrý, dokáže se rozdělit i o věci, které miluje nade vše - čokoládu a vláčky. Snažíme se mu zajistit dost kamarádů, vedeme takový ten "otevřený dům", kdy jeho kamarádi k nám mají přístup v podstatě kdykoliv. Je mi někdy líto, že nemá bráchu nebo ségru a až my budeme starý, bude na starosti s náma sám. Jak to vnímáte vy, dospělí jedináčci? Vadilo vám jedináčkovství víc jako dětem, nebo dospělým? Není to otrava, jít na návštěvu k rodičům a nemít tam oporu v sourozencích?