Taky JEDEN PŘÍBĚH...

Škoda, že jsem tenhle článek neobjevila dřív, teď vás možná moc nebude reagovat, ale přesto chci popsat náš příběh..... Svého manžela jsem poznala v době, kdy byl čerstvě rozvedený. Jeho manželka od něho odešla i s jejich dcerkou, které v té době bylo asi půl roku. Jelikož udržovala dlouholetý vztah s jiným mužem, tvrdila, že to dítě není manžela. On si ovšem "vynutil" testy, které prokázaly právě jeho otcovství, čímž nepochybně svoji manželku hodně rozzlobil, protože jí tím značně zkomplikoval život. Došlo na rozvod, kde nebyly stanoveny pravidelné návštěvy biologického otce (vzhledem k větší vzdálenosti mezi jejich bydlišti). Oba tvrdili, že se na návštěvách domluví. Když to zkrátím, můj manžel svoji dceru vídal možná tak 3x do roka, protože jeho "ex" hodně cestovala (pracovně) atd., atd. Ale co víc, manželova dcera dodnes (je jí už 9! let) neví, že ten "táta", se kterým žije, není její biologický otec. A mého manžela bere stále jako "kamaráda". Asi vám to přijde naprosto nepochopitelné, jak něco takového může "fungovat", ale může... Když byla dcera malá, tak "ex" tvrdila, že nemá cenu jí to říkat, že jí to řekne, až povyroste. Jenže celou dobu doufá, že k tomu nedojde a můj manžel se dcery "zřekne" (o to ho párkrát žádala). Navíc, dcera má jméno po biologickém otci, tudíž se jmenuje jinak, než celá její současná rodina a logicky jí to samotné brzy bude připadat "zvláštní". Je to prostě celé zmatené a já s napětím očekávám, co bude dál. Teď manžel dceru rok neviděl, protože byli dlouhodobě mimo republiku a "ex" slíbila, že dceři po návratu vše řekne. Ale po pravdě, neumím si představit, co nastane, POKUD devítileté dceři oznámí, že její táta je ten kamarád, se kterým se občas vídá. Pořád mám v hlavě otázku. Nebylo by právě v této situaci "správné", kdyby manžel opravdu "ustoupil" a dal souhlas ke změně jména atd., protože jeho dcera žije ve fungující rodině? Neumím si totiž představit, co to s tím dítětem udělá. Na druhou stranu, manžel chce, aby se to dozvěděla a ať si pak "vybere" sama...to je samozřejmě nesmysl v tomto věku, snad později. Je to hrozně složité, já sama samozřejmě nejsem schopna manžela k něčemu přesvědčovat, to si musí rozhodnout sám. Samozřejmě, od začátku je veliká chyba v její matce. Snad i v manželovi, že nebyl "důslednější", i když všichni asi víme, jaké to je, když matka dělá všechno pro to, aby se viděli co nejméně. Sám manžel přiznává, že vzhledem k tomu, jak málo svoji dceru vídal, k ní rozhodně nemá ten vztah, který by měl normálně. Prostě se naučil takto žít bez toho, aby šílel steskem po dítěti. Takže pak si taky kladu otázku, zda si stále nestojí za svým jen kvůli svojí "ex", aby dosáhl svého? Samozřejmě, z pohledu dospělého, který chce "spravedlnost" to dovedu dost dobře pochopit. Ale v tomhle případě, co je v nejlepším zájmu dítěte, které od malička říká táto někomu, s kým žije, vychází s ním a netuší, že její biologický táta je ten strejda? To je právě ten boj mezi zájmem dítěte a dospělých...a vlastně žádné rozhodnutí není úplně správné...