Setkání s vlastním dítětem za přítomnosti cizího chlapa?

Tak to mě posadilo na zadek. Chápu, že chcete mít první setkání svého dítěte s biologickým otcem pod kontrolou, chápu, že u toho chcete být Vy. Ale že k tomu chcete nového partnera, který je pro Vašeho bývalého manžela naprosto cizí chlap, to mi nejde na rozum. A jemu se nedivím, že se už neozval. Tedy divím, já bych to řešil soudně, ať soud rozhodne, jak budou schůzky probíhat.
Tímto jste ničemu nepomohla, naprosto ničemu.
Mimochodem, než se na mne vrhnete, že nevím, o čem je řeč. Jsem rozvedený a můj kontakt s dcerou není upraven soudně jinak, než, že se v rozsudku konstatuje, že ono "půjčování" dcery probíhá "po dohodě". Mám poměrně časově náročnou práci a navíc daleko od původní rodiny, takže nic jiného nezbývá, nedokážu si neordinovat co 2 týdny cestu za dcerou. Ale díky rozumnému přístupu hlavně mé bývalé ženy nemáme žádný problém. A pokud mi Alenka (dcera) řekne, že na víkend něco má anebo že se jí nechce, nechám to tak.
Váš bývalý partner ve světle Vašeho příspěvku vypadá, jako že nevyzrále neustál novou situaci s odlukou od dítěte, ale obávám se, že pravda bude někde uprostřed. Co když prostě z nějakého objektivního důvodu nemohl své dítě navštěvovat?
Já chápu, že chcete budovat novou rodinu a na "starého" partnera byste nejraději zapomněla, ale to dítě je Vaše společné a jakékoliv odstranění táty z jeho života je kruté a nezodpovědné.
Mám kamaráda, jeho otec měl o něj zájem, když se s mámou rozcházel. Ona striktně smazala tátu ze synova života, dokonce ho ani při porodu neuvedla do rodného listu. Dnes, v cca 27 letech věku, se ten kamarád rozhodl tátu najít. matku donutil dát mu veškeré informace o něm, aby ho našel. Našel ho v Bratislavě, navštívil. Nevzniklo žádné velké a vřelé pouto, setkání ale bylo prý celkem příjemné. A kamarád říká, že pochopil spoustu svých vlastností a styl chování, když viděl tátu. A taky říká, že tohle matce nikdy neodpustí, rotože rozhodnutí, zdali týtu vídat či nikoliv, patřilo pouze a jen jemu, nikoliv jí.