všechno vyřeší čas

Sama jsem byla rozvedená s dvěma dětmi. S manželem jsme se rozešli hodně ve zlém. Jemu zůstal byt 3+1, mně jenom dvě děti. Nedal nám ani osobní věci - oblečení, noty na flétnu apod. Nenáviděla jsem ho a nechtěla jsem, aby se stýkal s dětmi, protože jsem věděla, že prostřednictvím styku otec děti zpovídá, chtěl po těch mrňousech každý detail - kde jsme byli, co jsme tam dělali, co jsme si koupili a vše komentoval. Kritizoval jak jsou děti oblečené, i když sám dětem nekoupil ani ň. A když jsem dětem dala věci na převlečení, stalo se, že mi ty věci nevrátil, že prý si je nechají u babičky na převlečení. Děti z toho měly trauma, ale nedalo se nic dělat. Chtěl děti i v týdnu, všechny víkendy, všechny svátky a měsíc o prázdninách. Soud nakonec určil styk 1x za 14 dní od pátku do neděle a dva týdny o prázdninách a dva dny o Vánocích. S dětmi se vehementně stýkal pouze do doby, než proběhl - pro něj úspěšně - soud o byt. I když jsem dokázala u soudu, že vyměnil klíče, abych se nedostala do bytu a po 1. stání to vypadalo v můj prospěch, nakonec mu byt z nějakého důvodu "přiklepli". Dodneška si myslím, že podplatil soudkyni, protože po 1. stání šel zpátky za ní a mně říkal, že udělá cokoli, aby ten byt získal, že zastaví majetek apod. Ale proč to všechno píšu ... můj děda, který byl tehdy soudce z lidu, mi řekl památnou větu a to, že "to musí nakonec dopadnout tak, že ty děti za ním budu sama posílat". A tak to skutečně dopadlo. Zprvu jsem velmi trpěla každý víkend, kdy byly děti u otce, postupem času se hroty otupily a nakonec jsem trpěla, když jsem viděla syna stát u okna a čekat na tátu, který nepřijel. Bylo mi ho tehdy velmi líto. Pro děti si pak jezdil čím dál míň. Dopadlo to přesně tak, jak mi tehdy řekl můj děda. Chci jen na tomto místě říci všem maminkám : nebraňte dětem vídat své otce. Oprostěte se od nenávisti. Vaše děti mají stejně kladný vztah ke svým otcům jako k vám. Jednou by vám mohly vyčítat, že jste jim styk zakazovaly. Čas všechno urovná. A děti mají svůj rozum a samy si dřív nebo později utvoří na vás i otce svůj názor. Dnes jsem schopná se svým bývalým manželem jít klidně na večeři, byli jsme společně na maturitním plese našeho syna. A on o mě říká, že jsem stejně byla nejlepší. Prostě idyla. Jsem ráda, že to tak je. Že moje děti měly a mají možnost vídat svého otce ať je jakýkoli.