Re: Taky JEDEN PŘÍBĚH...

Rozvody jsou komplikované, boj o děti se táhne a touha potrestat parnera, s kterým nám to nevyšlo (opustil nás atd.) je velká a může přetrvávat opravdu dlouho. Zajímavé to může být i z hlediska dědického práva. Dítě má totiž nárok na dědictví po rodiči ze zákona, a to i v tom případě, že se léta neviděli. Jedině, kdyby rodič své dítě vydědil (je to dost složitá procedura a musel by při ní dokázat, že dítě (tehdy už dospělé, nezletilce asi vydědit nelze)) se s ním léta nestýká a nemají k sobě žádný vztah), jeho nárok na dědictví zaniká.
Následující příběh se týká mé babičky. Před pětapadesáti lety se kvůli ní můj dědeček rozvedl. Se svou tehdejší partnerkou měl 2 děti (tehdy asi 3, 4 roky staré). Žena mu zakázala se s nimi stýkat a on je od rozvodu neviděl. Dětem jejich matka namluvila, že otec zemřel a pravdu zjistily až v dospělosti. S novou parnerkou - mou babičkou, měl dědeček další tři děti a žili spolu ve šťastném padesátiletém manželství. Protože na dědečkovo přání zůstala babička v domácnosti, šetřil peníze, aby po jeho smrti nezůstala bez prostředků. Jenže, ouha, když dědeček zemřel, vynořily se náhle jeho děti z prvního manželství a hlásily se o svůj podíl na dědictví. Aby babička nepřišla o byt, v němž žije, přenechala jim nakonec veškeré dědečkovy úspory - jak trefně prohlásila jeho dcera z prvního manželství, zaplatila jim za to, že jim ukradla tatínka...