je to teprve začátek

Adoptovali jsme tříletou holčičku, takže věděla, že jsme si ji odvezli z domečku, kde jsme si ji vybrali, vyprávěla jsem jí pohádku o mamince a tatínkovi, kteří už dlouho chtěli tak šikovnou holčičku a jakou měli radost, když ji konečně našli. Máme ji dva roky a během té doby jsem jí to občas opakovala, protože měla tendence na to zapomínat. Před časem se zeptala, jestli je taky z bříška, tak jsem vysvětlila, že se narodila jiné paní, která se o ni nemohla starat a její maminka a tatínek jsme my, máme ji moc rádi atd. Přijala to, ale vím, že v hlavičce se jí určitě honí hodně věcí, ptá se, jak se ta paní jmenuje a kde bydlí atd. To už je těžší, odpovídám podle pravdy, taky některé odpovědi prostě nevím. Chceme letos zajet do domova, aby si připomněla tety a místo, protože nechceme, aby na ně zapomněla. Souhlasím s tím, že jsme teprve na začátku, přilnula k nám úplně a je u nás šťastná, ale určitě se bude ptát dál a své rodiče se bude snažit časem najít. Jsem připravená jí pomoci a doufám, že jsme začali dobře.