Re: ODHALENÍ PRAVDY V DOSPĚLOSTI:ano či ne?

Znám se s jedním člověkem (dnes je mu asi kolem 45let), který se o své adopci nikdy od svých rodičů nedozvěděl. Přišel na to náhodou z nějakých dokumentů někdy kolem puberty. Rodiče zemřeli, aniž by si s ním o tom promluvili, přestože prý zřejmě tušili, že on o tom ví. A to je jediné, co jim dodnes (mnoho let po jejich smrti) vyčítá a připadá mi, že se s tím dodnes nesrovnal.

Mimochodem, nejen "zlí" sousedé či příbuzní mohou původ přijatého dítěte prozradit. Ona stačí malá chyba v administrativě na úřadech či ve zdravotní pojišťovně, nález pečlivě ukrytých dokumentů z doby kolem adopce a nebo prosté zjištění, že krevní skupina mladého rozhodně neodpovídá krevním skupinám rodičů apod. Také různé zdravotní problémy mohou vést k tomu, že lékař v nemocnici něco nechtíc prořekne... Čím je dítě starší, tím víc souvislostí si umí dát dohromady i přes všechny utajovací manévry.

To jen pro postrašení těch rodičů, kteří ještě stále pochybují. Snad už se to netýká "klasických" adopcí, kdy rodiče povinně absolvují předadopční kurs, ale hlavně případů dětí, které přijal nový tatínek nebo nová maminka.