Re: K clanku, ale nejen

Ahoj Báro,

jsem moc ráda, že jsi napsala tento článek. Příliš často se setkáváme s postojem "jo to je dítě z ústavu?! Tak to je jasné!", bohužel často právě tam, kam se obracíme o pomoc. Přitom naše děti jsou vnitřně nesmírně bohaté osobnosti, před kterými bychom měli smeknout klobouk. Potřebují jen naše pochopení a pomoc. Každý rodič a pěstoun zvlášť by měl mít odborníka (psychologa), který nebude vůči dětem zaujatý, který s nadhledem nezúčastněného dokáže poradit, odhalit příčiny některých projevů a motivovat rodinu, aby dokázala stát při svém dítěti, ať je to jakkoliv těžké. Když jsme s naší holčičkou procházeli složitým obdobím, narazila jsem na člověka, kterej mě nechal hodinu mluvit a pak řekl: " A tohle všechno zvládáte? No vy jste skvělí!" Strašně moc mě to pomohlo - předtím jsme jen poslouchali, co všechno děláme špatně. A přitom jsme věděli, že je to povrchní úsudek na základě nedostatečných vstupních dat, protože té psycholožce nešlo o konstruktivní rozhovor se společným cílem, ale o "zaškatulkování" - přesně tak, jak to píšeš. Potřebovali jsme povzbuzování, a s tímto člověkem v zádech jsme dokázali otočit šipku našeho snažení správným směrem.

Souhlasím s názorem, že v žádné profesi nejsou jen samé "jedničky", a ani mezi psychology to není jinak. O to důležitější se mi jeví vytvořit určitou databázi psychologů zabývajících se NRP, zkušených lidí, kteří chtějí pomoci, aby kdekoliv v republice mohli rodiče v nesnázích někoho takového najít. Poradna je bezvadná věc, ale ne každý má přístup na internet - kromě toho často je nutný osobní kontakt.