o radosti z dětí

...tak toto je přesně článek, který mě hodně potěšil. Poslední dobou na mě začalo doléhat, že čím jsou mé děti starší, tím víc mám dojem, že je pořád musím omlouvat a cítit se pořád větším vetřelcem ve spořádaném životě mých spořádaných spoluobčanů.
Naše sousedka např. kontroluje, kolik návštěv mým dětem chodí, neodpovídá jim na pozdravy a několikrát jim i nadávala, když šly po chodbě s kamarádkou. Když jiní sousedé - superbohatí dělali rekonstrukci a 5 měsíců v bytě nechali pracovat se sbíječkama a nosit suť a materiál celým barákem, to kupodivu nikomu nevadilo.
Tak jak píšeš, že se u vás chovají k dětem se tady (alespoň na Praze 2)začínají lidé chovat k pejskům. Parky jsou zde v otřesném stavu, ůředníci háží pod stůl žádosti maminek o vytvoření podmínek pro hry dětí. Prý nemají peníze. Místa, kde se dalo nejlépe jezdit na kolečkáčích a koloběžkách ale nechali vydláždit za cca 1200 kč na metr čtvereční právě proto, aby tam lidé měli klid (od dětí).
Je mi líto, že na tvůj krásný článek všichni odpovídáme stesky, ale podmínky pro děti jsou tady opravdu rok od roku horší. Totiž možná ani ty podmínky nejsou horší, ale pořád víc se zde rodiče cítí jako provozovatelé náročného exotického hobby nebo rovnou mimozemšťané a to žádné nájezdy na obrubníkách nezmění.
Těším se na tvé další články A.