jak to vyhovuje nám

já myslím že své výhody nemůžeme upřít šátku ani kočárku
myslím že dát pocit jistoty dítěti v šátku třeba právě do těch třech měsíců je neocenitelné .jak začíná být prcek pohyblivější a pohybuchtivější není myslím nad to dát mu prostor v kočárku,kdy na procházce leží spokojeně na bříšku či je v jiné poloze která odpovídá jeho vývoji a pozoruje svět.
když jedu drncajícím autobusem není zrovna pro miminko nejlepší když s ním cesta hází. to v šátku takové drncání eliminuji já. dítko má hlavičku vklidu nic ho neruší. také ho nevyvedou z rovnováhy zvuky na které není zvyklé. takové řvoucí mimino cestující v kočárku v nějakém dopravním prostředku není nic příjemného pro maminku ani jemu samotnému o nerudných nechápajích cestujících ani nemluvě. o zdolávání bariér snad nemusím psát. já preferuji kombinaci obojího.

dcerku jsem odvozila v kočárku a prochovala v náruči. všechny doktory jsem měla na nedalekém středisku. když jí byl rok ,stěhovali jsme se ,a já začala používat šátek na poponášení když už jí bolely nožičky,a také nám v terénu přibilo několik schodů. na delší cestování jme si braly kočár. vše podle toho kam a v jakém počtu (kamarádky,tatínek...nebo samy) jsme jely.
te´d mám dvouměsíčního synka. cesty za doktory jsou delší a za použití mhd na kterou musím kolem křižovatky která se opravuje za velkého randálu...pokud je kluk v klidu veze se v kočáru jinak pro klid v šátku,který vozím sebou pro případ nutného použití.a třeba i pro dcerku která delší cestu také nevydrží po dvou a když se třeba venku zdržíme přez poledne, dám Kubu do šátku a Barborka si odpočine v hlubokém kočárku kam se kupodivu pohodlně vejde

a´t si to každý dělá po svém hlavně když jsou všechny strany spokojené
vůbec to neopravuji takže jsem tam zas nasekala milion chyb ale pospíchám mějte se a smějte selucka