spaní společně

Jo s tím souhlasím. Můj manžel mi rozhodně nepomáhá s tím, že by malého v noci posazoval na nočník , nebo mi ho nosil. Je to částečně proto, že pracuje a živí nás, částečně si za to můžu sama, protože jsem si malého v prvních měsících hodně uzurpovala a chtěla ho mít stále u sebe jen a jen já.
(Holt se člověk někdy musí zhroutit únavou, aby se vzpamatoval:-)) Manžel ani já neděláme vědu z toho, že se jde vyspat do obýváku, když je malej nemocný a dá se očekávat krušná noc, nebo když moje drahá polovička chrápe tak, že budí nás. Naopak je pěkné, když se všichni v postýlce s chutí sejdeme a malý výská radostí, že se může tulit k oběma. Já bych si spaní s dítětem vzít nedala a manžel s tím taky nemá sebemenší problém, myslím že až bude Honzík chtít , osamostatní se sám. A nikdy jsem mu nepřilehla ani malíček, ať jsem byla sebevíc unavená. Mám pocit, že bych se připravila o velkou část blízkosti a společných chvil, kdybych Honzu dávala do postýlky. A hygienické hledisko je mi naprosto ukradené.