Re: Díky za našeho "tatínka"

Pavlíno, mám podobnou zkušenost. M"j manžel se během těhotenství nijak moc neprojevoval, ale jakmile se narodil náš brouček, tak se stal otcem na plný úvazek, pomáhal, přebaloval, koupal výhradně on, já nemohla:)Myslím si, že to je o přístupu a hlavně o prostoru, který matka otci dítěte svěří...Moje některé kamarádky zaplakaly později nad vejdělkem, protože manžela nechtěly k dítěti pustit, manžel se stáhnul a pak když potřebovaly, aby hlídal, byl problém. Samozřejmě, nelze paušalizovat, určitě existují chlapi, kterým mimino nic neříká a zapojovat se nebudou, protože nechtějí anebo jim to připadá málo chlapské. Některým zase trvá delší dobu, než se s miminem "seznámí", jeden můj kamarád našel cestu k dítěti, až když už bylo větší, kolem roku, když už s ním mohl dělat "kraviny".