Upřímně nechápu

Tak když se dělá vše společně, neměl by být problém v tom pokračovat ne? Pokud ale "dělat společně" neznamená, že dokud se chodilo do práce zvládala jsem to sama a manžel akorát tak utřel nádobí. Já nemám na výběr, už dnes (bez dětí) musím dělit domácnost. Dělá se to co je třeba a dělá to ten kdo má více času, nebo koho to více pálí. Tj. když nemá polovička vyžehlenou košili, ráno v 5 mě budit nebude. Udělá to sám. Ale někdy (mívám období nedospavosti) já vyskočím v 5 ráno a jdu to udělat, protože prostě chci!
Pravda je, že ode mne to chtělo také hodně tolerance a sebezapření. On dělá prostě věci jinak a byl boj nechat to tak jak to je od něj. Často jsem si říkala, že teď to sice není až takové, ale splní to svůj účel a já mohu dělat i jiné činnosti než jen úklid a jednou budu ráda, že to nedělám vše sama, byť po svém. :-)))