Sylvě

Ahoj Sylvo, chápu, že se bráníš, protože Tvoje slova byla skoro každým překroucena. Taky o dětech při pohovoru mluvím ( ne vždy uvádím, kolik jich mám), jinak bych musela v životopise lhát a nebo se tvářit, že jsem byla x let nezaměstnaná, a to by snad bylo ještě horší. Když měl o mě někdo zájem, tak mu moje děti nevadily i v malé firmě. Na druhou stranu vím, že i díky nim nemůžu delší dobu najít práci. Ale taky mě zaujal názor tuším Gábiny asi o 3 příspěvky níže, že když se žena otázkám na děti brání (nenarážím na vaší firmu, chápu, že to neděláte), že tím prokazuje svoje sebevědomí. To je sice hezké, ale když sebevědomí chybí, tak je těžké ho předstírat, a jestli ho někde požadují, tak by stejně nakonec chybělo. Nebo se na druhou stranu může stát, že když o tom nebudu chtít mluvit, tak v pohovoru neuspěju z jakéhokoliv důvodu.
Je to trapné, že jsou u nás děti překážkou, ale spousta soudných zaměstnavatelů si uvědomuje, že absence v práci můžou nastat i z jiných důvodů. Sice už mě to strašně štve, že nemám práci, ale tím, že budu tajit své děti, to těžko vyřeším.