Re: Co člověk řekne aniž si to plně uvědomí

Taky děti nevydírám stylem "nemáš maminku rád", ale když cítím, že už tlačí na pilu moc, tak řeknu asi tohle: "Líbí se ti, když na tebe křičím?" (Ne.) "Já taky nemám ráda, když na tebe křičím, ale někdy už jsem unavená a nemůžu to zlobení vydržet. Jestli budeš ještě chvíli... (kopat do stolu, dělat tyhle zvuky, atd.) asi za chvíli začnu křičet. Možná by bylo lepší, kdybys toho nechal."
Opakovaně říkám dětem, že když na ně křičím, není to správné a mrzí mě to - a žádám je o "spolupráci", aby se tomu předešlo. Dokonalá matka prostě nejsem a taky nechci, aby se to ode mě očekávalo. Chci, aby kluci věděli, že je mám ráda, i když mě zlobí a že když někdy "nevydržím", není to proto, že bych je neměla ráda. Taky na ně nikdy nekřičím (ani neříkám), že je nechci, že je nemám ráda nebo že z nich umřu.