Adámek

Tak já měla příběh o Adámkovi ve Slabikáři na 100%.
Zda ho měly i dcery to si nevzpomínám, ale neřekla bych....
Ale určitě na mne tento příběh nezanechal negativní následky. Bylo mi 6, standartní "prvňák", celkem průměrně "vzdělaný" ... :-)
Ale to, že Adámek nepoprosil mi bylo jasno. Takže maminčino "Jdi pryč, ty nejsi můj Adámek" jsem chápala přesně tak, jak bylo myšleno.
Asi tak, jako naše holky chápaly, když jsme jim říkali: "Jé, tady bzučí nějaká moucha, nebo co. Nebo jsi něco říkala? Prosím? Já neslyším!!!!" když zapoměly poprosit. Bylo to samozřejmě ve věku, kdy už jim bylo x-krát řečeno, že musí poprosit - poděkovat. A holkám bylo určitě jasno, že jsme neohluchli, ale snažíme se jim naznačit, že s jejich projevem není něco v pořádku....
Řekla bych, že se v daném případě dělá z komára velbloud. Beru, že je třeba ochránit křehkou dětskou psychiku, že by jim rozhodně rodiče neměli říkat "Jdi pryč, nemám tě rád/a", ale že by zrovna tento příběh ohrozil u čtoucích prvňáků jejich pocit jistoty v jejich rodině, to si rozhodně nemyslím.
S.