Re: "Když to nic nestojí?!?"

Tak ještě jednou... Naprosto souhlasím s tím, jak to formulovala Jana Š. - ta věta by mohla být ode mne (včetně toho věku ;-)):

"Mně je skoro 36 a tohle se mi naprosto příčí a nikdy bych k něčemu takovému dospět nechtěla (a v mém vztahu se mi to jakžtakž daří - rozhodně se snažíme dělit se o domácí práce, péči o dítě atd. a komunikujeme co nejvíc přímočaře, i když ne vždy je vše ideální)."

A pro tu druhou (v pořádí první) Janu:
Svoji autenticitu si nemusím "dokazovat" tím, že něco udělám sama za každou cenu, to jste špatně pochopila. Dokazovat si ji nemusím nijak, prostě ji mám. Ale tato autenticita resp. svoboda být jaká jsem spočívá mj. i v tom, že nedělám činnosti podle toho, co je údajně ženská či mužská práce, ale buď podle toho, co mne (pokud možno) baví nebo (pokud ani jednoho z nás ta která činnost nebaví)podle toho, co je nutné a na čem jsme se s partnerem domluvili a spravedlivě si to rozdělili.

A také souhlasím s tím co tu někde zaznělo, že komunikace už i tak je někdy dost obtížná a složitá na to, aby si ji člověk ještě komplikoval nějakou "přetvářkou", taktizováním, tzv. "ženskou moudrostí" - to pak (podle m zkušnosti) dochází ještě k více nedorozumění, nesplněných očekávání a nespokojeností, než bez toho. Takže nám se osvědčilo pokud možno jednat / komunikovat co nejvíce narovinu!