Re: geny nebo povaha

Ahoj, chtěla bych se podělit o jednu osobní zkušenost. Je osobní, takže ji prosím tak berte.
Vrátili jsme se před měsícem z dovolené v Číně a já si tam uvědomila, že by pro mě resp. i pro nás (mě i mého manžela) bylo nesmírně těžké, přizpůsobit ze zcela této kultuře.
Na požadavek přizpůsobení se pravidlům jiné kultury, v níž jsme se octli a žijeme jsem nahlédla z druhé strany. To NAHLÉDLA je myslím velice výstižné slovo. Říká, že jsem si to neprožila (ani jsem za tu dobu nemohla), ale přitom jaksi jsem si v Číně "pod kůží" uvědomila, jak těžké by to pro mne bylo.
(cestovali jsme i jinde, ale přihodilo se mi to v Číně).

Dá se diskutovat o tom co je přizpůsobení se, kam až by mělo jít, co je oprávněné požadovat (dodržování zákonů je asi základ) co už ne (např. zákaz používat rodný jazyk) o tom nechci psát i když můžeme diskutovat, může to být zajímavé.

Chtěla jsem se podělit o ten pocit. Prostě jsem nahlídla jak ztracená bych tam byla. Jak těžké by pro mne bylo naučit se reagovat v jejich kulturních normách, pohybovat se v jejich nepsaných zákonech... URČITĚ bych se nedokázala zcela přizpůsobit. A to co bych si ponechala by oni třeba mohli vnímat jako něco naprosto nehorázného. A svůj požadavek na to, že tohle nemám dělat, jako naprosto oprávněný. Myslím, že si většina z nás (včetně mě) nedokáže představit,jak těžké to pro menšinu v majoritní, kulturně odlišné společnosti, je. A to já jako bílá evropanka bych ještě patřila k privilegované vrstvě. Chci říci, že bych nebyla zatížena auroleou nepřizpůsobivosti, asociálního chování, méněcennosti, nemajetnosti, nevzdělanosti apod.

Já si z toho odnáším, že tahle oblast je velice tenký led, pro všechny kdo po něm kráčí. Nemám v ní jasné odpovědi na všechno, ale odnáším si pocit, že ten led by se neměl zatěžovat ničím zbytečným jako jsou neuvážené výrazy, požadavky, paušalizování..

Tož tak