Chudí a bohatí Romové

Cizinko, velmi ráda sleduji vaše příspěvky. Již jsem o tom jednou psala, ještě pod svým křestním jménem. Líbí se mi, jak dovedete jasně vyjádřit své názory, i když čeština není vaší mateřštinou. Ne vždy s vámi souhlasím, ale vždycky se nad tím, co napíšete, zamyslím.
A teď k věci - už několikrát jste zde mluvila o Romech jako o chudinské vrstvě, ke které se chováte s jakousi laskavou shovívavostí člověka pocházejícího z "jiných poměrů". Moje sestra jako lékařka v nemocnici se s Romy také často setkává.Jsou to velmi pospolití lidé, do nemocnice chodí ve velkých skupinách, nemocného dědečka třeba doprovází celé příbuzenstvo včetně malých vnoučat. To se cení, tento přístup rodiny často dovede přivést k životu i takřka beznadějné případy, to myslím vážně, prý to ukazují zkušenosti amerických lékařů s léčbou mozkových traumat u dětí bělošského a hispanoamerického původu. Ale na druhé straně, Romové často a rádi vyhledávají konflikty. Vaše metoda laskavého přístupu k dětem zabírá výborně - moje sestra pohoupe děti na koleně, nechá je chvíli bušit do klávesnice počítače, dá jim bonbon a rodiče se uklidní.
Mnohem horší je to, bohužel, s BOHATÝMI Romy. Ti se často chovají povýěšeně a rádi svůj majetek vystavují na odiv. Jejich děti například nosí dudlíky z ryzího zlata. S těmito lidmi se někdy špatně vychází. Jedna starší bohatá Romka třeba mou sestru při vyšetření fyzicky napadla a tloukla ji pěstmi. Sestra jako lékařka jí to samozřejmě nemohla vracet a ani si netroufala stěžovat, protože tihle Romové jsou v jejich městečku velmi vlivní a mocní. A důvod napadení? Stará paní prostě mou sestru považovala za špatnou lékařku, protože nebyla nalíčená, neměla na sobě žádné šperky (předpisy jí šperky a výrazné líčení dokonce zakazují) a dokonce ani bílý plášť, protože šlo o noční službu a nestihla si ho obléci. Jak se chovat v těchto případech?