Re: To je přece normální!!!!!!!

Holky, dovolím si vám oběma oponovat. Veroniko, zřejmě jste měla štěstí, že ani jedno z vašich dětí nebylo pořádný "uřvanec". Prostě s prominutím nevíte, o čem mluvíte.
Já měla syna hooodně uplakaného podobně, ajko autorka a desítky dalších, které se ozvaly v diskusi při jejím předchozím článku. Podobně to tu kdysi s vtipem popsala i Bellana. Osobně si myslím, že u mého syna byl problém ten, jak tu autorka cituje někoho z diskuse v posledním odstavci...
Samozřejmě jsem dítko nenechávala vyplakat, v tom s Vámi bezezbytku souhlasím. Nemám na to žaludek. Ale představte si dítě, které spí naprosto minimálně už jako novorozenec, jedině pokud je nalepeno k matčinu prsu, v kočáru nezabere první dva měsíce VŮBEC a potom se naučí v něm usínat pouze na bříšku. O samostatném usínání v postýlce ani nemluvím, o celonočnímspaní také. Představte si dítě, jehož, když už konečně usne, probudí zvuk okolo projíždějícího auta, nedejbože hovor, když potkám někoho známého. Představte si dítě, jež není možné v době bdění doma ani na minutu odložit např. na hrací deku, abyste si mohla ohřát jídlo, skočit na WC atd atd. Nebudu Vás unavovat. V mém okolí jsem neměla maminku, která by měla takové potíže. Jistě, děti pláčou, je to jejich jediný způsob, jak dát najevo své potřeby, ale když je toho moc....tak se např. v zoufalství píší články o tom na Rodinu.
Jinak Vám dám zapravdu cv tom, že to přešlo, syn má rok a půl, vyžaduje pořád hodně pozornosti, ale cca od 13 měsíců spí celou noc, po obědě 2-3 hodiny a je s ním POHODA :) ale do té doby nebyla a stálo nás to s manželem hodně úsilí to brát s nadhledem.
Kristýna a Vítek