Re: To je přece normální!!!!!!!

Není to normální. Já coby "zkušená" matka dvou dítek, jsem byla přesvědčena, že dítko, pokud je nakrmené, nic ho nebolí a nezlobí a úporně se nenudí, není unavené, nemá důvod řvát a když, ať si pořve. Až třetí dítě mne vyvedlo z omylu, protože první rok svého života prořvalo, profňukalo, prohulákalo, pokud právě nejedlo, nespalo (noc cca 6 hodin v součtu dvacetiminutovek) nebo se jím, tak jak to popisuje autorka někdo velmi aktivně nezabýval. Bylo to úmorné a být to první potomek, skoro snad nebudu chtít dalšího. Po roce a něco sice řval dál ,decibely sílily ale prokládal to alespoň výrazy typu "neci", "ne", "nebudu", čímž mne konečně přesvědčil, že mají pravdu lékaři, když říkají, že z jejich hlediska je naprosto v pořádku a určitě netrpí nesnesitelnými bolestmi. Dodnes - je mu celkem čerstvých 6 a je v první třídě na něj platí "kdo si hraje a vnímá nové poznatky, nezlobí" - včera jsme řešili vznik vesmíru a černých děr. Mám přírodovědné vzdělání, ale chvilkama mu přestávám stačit a musím si pomáhat literaturou. Dodnes je rozumově podstatně dál než sociálně (o prázdninách v PPP, když jsme řešili nástup do školy rozumově na 9, sociálně na 4-5). Nakonec šel do školy a já jsem ráda, je další možnost jak ho zaujmout a nenechat ho upadnout do uřvaného a negativistického stereotypu. Troufám si říct, že byl velmi chtěné dítě, já v poho, porod dopředu domluvený císař (poloha). Ještě dnes, když se občas vzbudím, vnímám ten pocit TICHA, jako něco vzácného a to už spí nějakou dobu (asi tři roky) celou noc. Takže dle mého názoru autorka zaslouží spíš sympatie a povzbuzení, než výtku o čem vlastně píše. Myslím, že i ona má jasno v tom, že pokud bude dítko zdravotně v pořádku, zůstane jí jen zkušenost, že jsou věci, které člověk neovlivní a musí se s nimi smířit a přečkat je. Přeju hodně sil a co nejvíc úsměvů!!!